Až skončíte, pánové, mám takový malý problém s nákladovými vraty.

SKRU: Flobadob. Blib, blub, blíb.

FRK_R23: Máme tedy chrchhchrhh, čili štěstí.

SKRU: Až si to promyslíš, tak změníš názor. Našemu osudu se nevyhneš, s tím nic neuděláš, nakonec nám pomůžeš.

FRK_R23: To je emocuc, pane. Ochočený polymorf, který je při narození vykleštěn.

SKRU: Ne, to ty nechápeš. To nejsem já, to je on.

FRK_R23: Ale kam máme jít? Nevíme, kdo jsme - vzpomínky se nám ještě nevrátily.

SKRU: Je mi hanba, že Vás doprovázím! Takhle trapně jsem se cítil jen tehdy, když mi omylem spadla tříselní skříňka panu Rimmerovi do polévky.

FRK_R23: Tak na rovinu, jo? V historii nejsou jednoruký, co by stáli za zmínku. Není jich ani pět.

SKRU: A co kauzalita?

FRK_R23: Chtěls jen jít do kajuty Kochanské a truchlit tam sám nad sebou, koukej jak jsi dopadl!

SKRU: Radím Vám, pane: Vyhýbejte se veškerým stresovým situacím. Zůstávejte déle v úsporném režimu a zlehka cvičte.

FRK_R23: Jsi nanic. Každá jednotlivost je nanic. Jsi ušmudlaný, nemáš smysl pro disciplínu, jsi jediný člověk, který vyrazí svoje peníze z každého všiváka. Přesto tě maj všichni rádi. Rozumíš? Proto jsi jako sendvič se smaženkou, chilli a čatní. A teď já. Teď já. Každá jednotlivost je v pořádku. Jsem disciplinovaný, organizovaný, naprosto oddaný své práci a vždycky mám u sebe tužku. Výsledek: Naprostý magor, kterým pohrdají všichni, krom lodního papouška . A to jen proto, že žádného nemáme. Jak to? Jak to?

Lodní deník, ehm, zápis jedna. Rozhod´ jsem se, že popíšu život na lodi a pak ho odešlu v sondě. Teď když je mi osmadvacet, tak se cejtim o moc vyzrálejší. Už ani nevím, kdy jsem naposledy zkoušel močit na Rimmera z paluby D. Jo, počkat, v pátek, ale s touhle jedinou výjimkou jsem už tak vyzrálej jako Abraham Lincoln nebo Mojžíš.

Tak tohle nechápu, tolik jsem toho vypil a nic mi to nedělá. Jsem naprosto střízlivý.

MINERWA: Já mám vako.

KACHENNA: Nepovídej. Tys ho zaparkoval/a. Ty jsi zapomněl/a, na které planetce jsi ho nechal/a.

MINERWA: Už jsi jedno tělo ztratil.

GREENTHUMB: Hle, náš velitel! Už klušuuu

MR3SKA: dobře, tak ja tu budu jen tak stát a přiblble se usmívat