ACCROCHE:
SKRU:
Tak co, hoši? Jak se cejtíme? Kapku nesví? To je úplně normální. Za dvacet minut jste jako rybičky. A teď se odeberte do rekonvalescenčního salónku a já to nachystám pro další squadru.

ACCROCHE: Strašně se pleteš. Měli jsme fakt pocit, že by si s náma nejel. Teď když víme, že chceš, tak jeď. Proč bys nemoh`? Mluvíš o tom, jako kdyby šlo o nějaký spiknutí, který jsme plánovali kolik dní.

Teď!!!.....

FRK_R23: Promiňte, voliči plukovníku, ale to mě snad zkoušíte?

No jasně, vzpomínám si. Custer! Derek Custer!

Ubohá žena. Zničena svým vlastním géniem.

SKRU: Máš pravdu. S tímhle nechci nic mít.

FRK_R23: Koukej na můj bachor. Koukej na něj. Můžeš na něj nakreslit reklamu a vypustit ho.

SKRU: Heleďte, nerad Vám tohle říkám, Rimmere, ale je mi to fakt líto, Vy prostě nejste z důstojnického těsta.

FRK_R23: Jistě. Jít dál. Překročit práh bolesti.

SKRU: Hele, jdi se spakovat, jdi si spakovat svý věci a nech mě taky sbalit, jo? Byl bys tak hodnej?

FRK_R23: Takže jako uděláš mejdan, kde promítneš film o tom, jak si natáh` bačkory?

HNILOB: No, jestli jsou tohle jejich nejrafinovanější svody, tak si myslím, že nám žádné očarování nehrozí.

A, už to začíná. Já to věděl.

To už je jedno. Pravdou zůstává, že na lodi jsou osoby, co nevěří, že moje IQ je šest tisíc.

HNILOB: Ale je pět a pět minut. Skoro čas na oběd.

Tě péro, sombréro! Tak co život!? Já jsem švitorka - švitořící toastovač, váš veselý společník u snídaně. Švitorka jsem já a toastuju rád. Dá si někdo toast?

KACHENNA: to je zrcadlo...