MINERWA: Nepovídej. Ty mě chceš!

AMANT: Jsem žena a jsem na to hrdá!

MINERWA: Nezacházej do detailů. Stačí se zmínit, že jsem umřel a byl jsem při tom neuvěřitelně statečný. Nevím, třeba bys moh` jen tak naznačit, že jsem míval stovky přítelkyň.

AMANT: Pořád je jako malý chlapec.

HNILOB: Ovšem, že to není jen tohle, hochu. Všechno! Všechno, co jsi kdy dělal, mě mělo jen srážet a vytáčet.

MINERWA: Měli jsme spoustu důležitý práce, ale hlavně jsme zodpovídali za to, aby v lodních automatech nedošel příděl křupavých tyčinek.

AMANT: Ne, ne. Řekla bych, že to není váš typ - taková tupá, stará treska.

Podle mě se s tím uměli vyrovnat Eskymáci. Ti věděli, jak se postarat o staré lidi s demencí. Uprostřed noci je vyvedli ven do vánice, svlékli jim pyžamo, a tak je ponechali osudu.

AMANT: Zase už si taháš triko?

MR3SKA: Na rozdíl o tebe se já nebráním novejm kulturám a novejm způsobům nazírání.

To i roboti mají přechodový potíže?

A teď navážeme kontakt s hrdiny, ať pochopíte, proč je ten román tak mistrovským dílem...

vemte ho necim po hlave

SCHWAB: Přiznejme si to. Jsme asi tak nevinní jako šlapky před penzí.

MR3SKA: ty vis sakra dobre, ze po brukvi krkam!

Ale Rimmere a Kryťáku, to jsou moje nejlepší vlastnosti...


SCHWAB Brukvová polévka.

HNILOB: máš vůbec představu, jaký je trest za nazvání nadřízeného technika magorem?!!

MR3SKA: Promiňte, asi máte spoustu práce, ale já Vám musím říct, že jste můj nejoblíbenější fašistický diktátor v historii. Mám všechny Vaše válečné deníky a to Vaše italské tažení bylo dokonalé!