CREMAC: : Ty nechceš slyšet tu historku?

KAISERIN: Ještě dnes ráno jsi říkal, že jsem rakovinnej polyp na řiti lidstva.

BOODIA: Kolik máš prstů na nohou?

CREMAC: rimmere je to smeti!

BOODIA: Víte, z čeho je mi u Listera opravdu na blití? Kvůli čemu mám hroznou chuť vypíchnout mu obě oči? Kvůli všemu! Tak je to. Vůbec nejvíc kvůli jeho příšernému, švitořivému optimismu.

KAISERIN: vsak my to nejak zvladnem

CREMAC: Zásob jídla máme hodně, dost na to aby vystačilo třicet tisíc let, ale došla nám všechna pěna na koberce.

KAISERIN: Cvičeníčko, mučeníčko. Bez práce nejsou koláče.

BOODIA: Mám ti prohnat pérka. Tak ti je proháním.

KAISERIN: ale to by asi neslo, kdo by to pak uklizel?

HNILOB: Můžu vůbec něco? Smim dejchat!?! Smim dejchat?

KAISERIN: Řekl jsem vše. Prosím vás, nebudem se hašteřit zrovna dnes.

HNILOB: Tak odpovězte prosím na otázku. Nezapomeňte, že jste pod mozkografem! Popsal byste obžalovaného jako přítele?

KAISERIN: Chtěl se dostat k vesmírné armádě. Být důstojníkem. Ale nechtěli ho vzít, protože byl menší než udávaly předpisy. O jeden cenťák!

KACHENNA: Ty jsi naprostý, naprostý, naprostý... to slovo ještě nevymysleli, aby vystihli to co opravdu jsi, ale to jsi a to naprostý, naprostý - tři tečky.

MR3SKA: Takže?, i když existuješ, neexistuješ dál v čase a pro tebe osobně neexistuje čas. A i když jsi pořád hmota, už nejsi nic v časoprostoru. Jsi nevýznamná hmota s kvantovou pravděpodobností nula.

KACHENNA: přivedl i vesmír do krize středního věku...

KACHENNA: Jistě hypnotizující, ale ne správným způsobem.

AMANT: Po poslechu se zakládaly terapeutické skupiny.