AMANT: Víš, že neumíš zpívat.

AMANT: Nikdy je nenajdem! Jsou fuč, brácho. Vem to z té lepší stránky... Jsou fuč, brácho!!!

HNILOB: Jo, to lidi říkaj, ale kde jsou důkazy?

AMANT: Listere, šlo jen o zoufalou sebeobranu. To ti nemusím vysvětlovat!

HNILOB: Vesmírnej chrobák, co?

AMANT: Blééé. To je pachuť, musim si vykloktat záchodovou kachničkou.

HNILOB: Ne, miláčku, mýlíš se! Budeme navždy spolu. Jenom každý jinde.

AMANT: Listere, máš vůbec představu, jaký je trest za nazvání nadřízeného technika magorem?!?

AMANT: To ještě nic není. Tady máš tuhle, jak jsi jí chtěl vidět. Svatou knihu!

HNILOB: Pane, direktivy jsou od toho, aby nás chránily. Není to soubor zlomyslných nařízení namířených proti komukoli.

KACHENNA: Hele, už je pryč, s Krytonem si nedělej hlavu. Tak to shoď a já si natáhnu batmanovskej oblek.

HNILOB: To myslíš vážně? To jeho řádění dělá větší randál než duo jódlujících žampionů po svatbě! Teď už ho musela slyšet celá loď.

AMANT: Jak chceš! Ale příště ti nakašlu, až budeš chtít, abych jezdil slalom v mydlinkách z nákladové rampy. Nos si ty svý vlaječky sám!

HNILOB: Ale běž! Stačí mi jeden pohled! Přečti si své heslo „Kdo je nikdo!“

AMANT: Kde je karta? Kdo má kartu?!

HNILOB: Není třeba aktivovat panické čipy.

AMANT: Budete mi to vyčítat, viďte? Tu jedinou chybu.

HNILOB: Otázka zní: opravdu to chcem?