MINERWA: Já vím, co dělám, Krytone. Zaútočíme zítra - pod rouškou denního světla. To je to poslední, co by čekali - útok za dne přes minové pole. Samozřejmě, já budu všechno řídit odtud. A teď strategie…

DRASTICS: Určitě k tomu přihlédneme při budování strategie.

mám chorobu oka v noze!

HNILOB: Já už mrtvý jsem. Chytře jsem si odbyl smrt už dávno. Léta si mě dobíráte a teď vám zmrzl úsměv.

DRASTICS: slávu nebo smrt, jasný?

HNILOB: Ale jó, začal jsem jí vykládat nějaké potrhlé nesmysly o tom, že se nechci vázat.

DRASTICS: a z toho mam béjt jako vodvázanéj?

HNILOB: Musíme se rozhodnout, že nepojedeme výtahem a půjdem dál dolů po schodech.

HNILOB: Tak mi řekněte, proč se na Vás dívá jako někdo, kdo týden nejedl, a Vy byla pytlík buráků.

DRASTICS: Vlastní výroba. Abych si nerozcuchal vlasy. Poslechněte, doufám, že nás nebudou nějak prohlížet, protože jinak s tím strávím celý den.

KACHENNA: Koukni na sebe. Opravdu dojemné. Ty se fakt snažíš. Oblík sis svoje nejmíň uhozené věci.

DRASTICS: Krytone, kdybych si já vyšel s masou zeleného slizu, tak se voháknu takhle!

HNILOB: Chaa, nikdy sis nevrznul, protože jsi nechal mámu, aby ti kupovala oblečení!

MINERWA: Ty ses na to těšila, viď? Nenecháš se jen tak odbejt.

HNILOB: To jsem ráda. Já myslela, že mi měkne mozek.