HNILOB: Nejsem sice psycholog, ale je možné, že ta bezúčelná prázdnota našeho marného pachtění ho začíná nahlodávat.

MINERWA: Prosím Vás, to není pravda! Tohle tu nikdo nedělá!

ANNIKA: Pokud máš stížnost, řekni jí na rovinu a neskrývej ji za narážky a hyperbolu.

MINERWA: Napůl člověk, napůl kuře... Se mnou to ani nehne, protože já vím, co jsi zač. Ko ko ko ko ko!

A teď se vytrať, než ti vyrvu drůbky a narvu ti cibuli do toho tvého rozcapeného zobáku.

ANNIKA: Určitě líp, než jako slepice.

AMANT: Bylo to ostrý. Ale myslel jsem, že dinosaurus něco snese.

ANNIKA: Fakt nic hezčího o lásce jsem nikdy neslyšel.

AMANT: A víte co se stane, když dinosaurus sežere krávu na kari, dvě a půl tuny mátové čokolády, čtyři sta krabic s ovocnými nanuky a nakonec to spláchne sedmi tisíci litry své oblíbené limonády, potom co si říhne?

To je k nevíře, jak vetché a nerealistické ty stvůry byly. Daleko věrnější dinosaury dávali zadarmo ke krabici ovesných vloček. Něco tu nesouhlasí...

SARUMANKA: Z tohodle už jsem vyrost`. Budu si číst svůj komiks.

KACHENNA: Nylonové prádlo. Kraječky na ponožkách. Oblečky s vestičkami.

HNILOB: To je opravdu vrchol! Tsch, mám se přivítat s mimozemšťany v rozevlátém bikinovém modelu?

MINERWA: Chceš bejt užitečnej nebo se chceš celej den fintit?

HNILOB: Co já vím... dělej si, co chceš.

MINERWA: Co, tohle byl tvůj nápad! Co si myslíš, že se teď strhám, nebo co?!

HNILOB: Jste furt jak malej, pane Gazpacho!

HNILOB: Jde o chlapský gesto, ale tobě se to moc nepodobá.

MINERWA: To už je dávno. Tenkrát jsem měl jen patnáct liber.

HNILOB: Ta, co ji tak nenávidíte!