CERNYRYBIZ: To já netušil. Myslel jsem, že je to reklama na „Planetu opic“.

AMANT: jak může někdo svoje dítě pojmenovat po letišti?

KACHENNA: Trhan v pláštěnce, co objevil Ameriku.

AMANT: Je tady dopis: "Lupiči skříněk si zaslouží jenom to nejhorší. Ty hladovej, svinskej gaunere!" Nejspíš tě zná.

KACHENNA: Příliš velký risk. Tak jako tak, bych asi nezvládnul … být zase „on“. Všechno má svý hranice.

AMANT: Ale už jsem označil 30A, pane!

KACHENNA: Ne, nikam nechoď, zmáčkni ty čudlíky, kterýkoliv, zastav to!!!

VEEHELL: Odpudivý teda skutečně nejste.

AMANT: Vychutnej si ten okamžik. Už nejsi za největšího blbce.

VEEHELL: Odpovídá to tvé výšce.

DRASTICS: Pro začátek navrhuji, abychom se jednou týdně sešli nad kávou či pivem, tedy nad jedem dle chuti, a popovídali si o tom, co nás všechny tíží. Námitky?
AMANT: Ale já, jako samozvanej prezident společnosti vlastníků šulinštajnů ti musim říct, že to není standardní operace.

AMANT:

Krytone, připrav pět set kubíků kortikoadrenalinu, dvě pinty plazmy, laserový skalpel a nějaké kleště, třeba makrobulingtonky.

AMANT: Nevím, ale je to zvláštní. Ještě dnes sebou trhnu při pohledu na kleště.

Slyšíte sraba? Nemá v sobě špetku hněvu, chce vycouvat - je to ujetej trhlouš!

AMANT: …no, už si přesně nevzpomínám, ale byl to jeden z nejkrutějších a nejvtipnějších sarkasmů, co kdy svět slyšel.

VEEHELL:
AMANT: Pánové! Ticho, prosím! Pánové, než kdokoli z vás něco řekne, chtěl bych něco říct já vám.

VEEHELL: Ano... Bohužel už ano...

AMANT: Nazdárek, Šroube. Jsem rád, že jsem doma.