HNILOB: Rád se toulám a vandruju po stezkách horských. A jak tak jdu, rád zpívám si s ruksakem na zádech.Valdarý! Valdarý!Valdará!Valdará!Valdarý!Valdarý!
Valdará ha ha ha ha ha…Valdarý! Valdarý! Valdará! Valdará! Jó, s ruksakem na zádech!

DRASTICS: Je to prostý. Tohle není skutečnost, ale virtuální realita. Jenom simulace. Mám tě vydat poldům a skončit v náruči kladný hrdinky.

HNILOB: A to máš z pohádky "Jak šla astronavigace na vandr"?

DRASTICS: To není jednoduše otázka rozlišení mezi vinou a pocitem viny. To, co paměťová sonda zjistila, je Váš vlastní pocit viny. Svým způsobem jste se odsoudil sám. Na mně je, abych dokázal, že jste neurotický nedouk, citově i duševně zaostalý muž, jehož ambice zdaleka přesahují jeho minimální schopnosti a který se neustále obviňuje z nehody, za níž prostě nemůže být

zodpovědný.

HNILOB: Fotit si to a ukazovat kamarádům? Né, to není!

DRASTICS: Na ježka? A je to hodně krátké?

PIKKMA: Otoč se a já se proměním. Stanu se tím, co jsem doopravdy.

KACHENNA: Já to zvládnu, fakt. Nejsem idiot.

SCHWAB: Budou nás chtít svést, vyděsit, zlomit morálku, udělaj všechno, jenom aby nás vylákali.

KBN: Takhle chceš někoho svádět? Ani náhodou, Listere, ani kdybys byl poslední muž na světě!

SCHWAB: uděláme to, co udělal Alexandr Veliký mě

KBN: Hupsnout do Rimmerovy duše?

DRASTICS: ty máš pozlacený skafandr s vyšívanými manžetovými knoflíky?

AMANT: Co máte na sobě, když jste sama v posteli?