DRASTICS: Nezdá se mi. Nic psané žlutou pastelkou a s písmem vzhůru nohama.

MATHES: Vzdávám se. Četla jsem o tom skvělý návod, když chceš klofnout kosáka.

DRASTICS: Ta deprese má svůj důvod. Podvědomí ti sděluje, že je něco špatně.

HNILOB: Jako kluk jsem v Liverpoolu chodíval sklízet.

DRASTICS: nemužes se mi hrabat ve skříni!

DRASTICS: Štíp jsem je. Byly ve skříňce. Musely bejt toho somráka Harrise.

HAR4NT: Áááááh, áááh, ježišmarjá! Za krkem, obrovská ... obrovská ledová kapka! To bylo fakt hrozný, sklouzla mi až na zadek. Mhááá.

DRASTICS: Už jsem se o to pokusil, ale trvalo mně týden, než jsem vysušil matraci.

HAR4NT: Skvostný plán! Brilantní plán! A já si myslel, že tě to nenapadne, ovšem zřejmě napadlo. Dobře, tak já tu budu jen tak stát a přiblble se usmívat.

PIKKMA: I lumík miluje skály. Souhlas!

HAR4NT: Já jdu. Potřebuju se nadejchat zatuchlýho vzduchu.

PIKKMA: Jde o prevenci pohlavních nejasností ve vězení. Jak se to říká: „Jak nemáš s čím houpat, kliď se z našich doupat.“

HAR4NT: ... a nezpívej, nebroukej a netvař se!

PIKKMA: Krytone, sednout! Nemám chuť si žehlit sám.

HAR4NT: Na tom něco bude. Zvolíme si bezpečnou a nudnou dobu. Co třeba 1422?

DRASTICS: Zdá se, že máte účes z nějakého dřívějšího období života.

HAR4NT: Jak to myslíš? Jaké to má klady? Jsem mrtvý, celého mě tvoří jen světlo a jsem sám ve vesmíru s chlapem, který má mozek jako vycpaný leguán. Co je na tom tak krásného?

DRASTICS: Mohl bych to zkusit, ne? Jako sirotkovi s uměleckou školou se mi vzdělání moc nedostalo. Něco bych se dozvěděl.