PIKKMA: Povlečení vede. My dva a pěkný komínky.

HNILOB: Křesťanský svět nezná většího zloducha! A přísahám, že tvůj úmysl svést mou paní nevyjde!

PIKKMA: Taky jsem vyhrál v loterii. „Výhru si můžete vyzvednout v naší centrále na adrese Argyle street 24.“

HNILOB: Víš, když tu tak stojím a dívám se na nás dva, tak si musím položit prostou otázku: Kdo z nás dvou je tady boháč?? Ty, se svou stovkou domů a soukromým ostrovem na Bahamách? A se svou multimiliardovou obchodní říší, nebo já s... ?

PIKKMA: Já vím. Klika, co?

HNILOB: Když vypadáš takhle odpudivě, tak teprv poznáš skutečný kamarády.

HAR4NT: Tak, panáčku, konec zábavy. Pohár mé trpělivosti přetekl. Mě neohromíš svou širokou chlapáckou hrudí s naolejovanými bradavkami, na to já nejsem vůbec zvědavý.

HNILOB: No ovšem, když narazíme na překážky, půjdeme si hezky poplakat do kouta. Většího padavku jsem v životě neviděl! Není divu, že tě otec nenáviděl!

KACHENNA: My dva si musíme vystačit sami. Teď ti nemůžu říct víc.

HNILOB: Týden jsem to vymýšlel. Trhák, co?

KACHENNA: Proboha, co to má bejt: „Tě péro, sombréro!“?

PIKKMA: To je určitě moc uklidní. Přivedu je k vědomí a oznámím jim to.

PIKKMA: To vysvětluje, proč byl v kontejneru na tři tisíce malinkých kousků.

HAR4NT: Byl tak rozvášněný! Skoro jsem se bála, že mi vypadnou falešné zuby

HNILOB, PIKKMA: A co děláte, když se chcete milovat?

HNILOB: Óó, umělecký skvost, zlato!

KACHENNA: Tak to bych neřekl. Je jako ta figurka terminátora. Má tam jenom umělý spoďáry a výrobní číslo.

HNILOB: S tím bude vypadat jako dokonalý dacan!