PIKKMA: Zmrská tě, drahoušku, až se zhroutíš k zemi. A pak ... se tě zmocním.

VEEHELL: Hele, už mě tady svrběj nohy. Tu hračku máš, tak rychle pryč, než nás ty svatoušci uvězněj na večeru filozofování a sebemrskačství.

PIKKMA: Ale to nic, bulíku. Mluví z tebe to pití. Euforii už máš za sebou a teď jsi v melancholický fázi.

FRK_R23: Mě vynechte. Ať navrhujete cokoli, mě vynechte!

PIKKMA: Takže nesmíme na nic sahat?

MATHES: Teď ses ukázal, typicky impulzivní technofobická reakce.

FRK_R23: Já radši kuře.

FRK_R23: Velice lituji, pane, ale mám jisté povinnosti. Hezký den.

PIKKMA: Moment - nepadlo ti něco do oka?

FRK_R23: Chtěls jen jít do kajuty Kochanské a truchlit tam sám nad sebou, koukej jak jsi dopadl

PIKKMA: Rimmere, jdu na skleničku. Dej mi moje cigára.

FRK_R23: Ty nevíš, kdy přestat, že ne? Já jsem tvůj nadřízený!

PIKKMA: Paní doktorko? Paní Lanstromová?

FRK_R23: Ty už zase piješ ten marihuanový džin?

PIKKMA: „Teď… něco, něco, něco, něco, něco, něco, něco.“ Takový skvost nelze zapomenout.

FRK_R23: no, už si přesně nevzpomínám, ale byl to jeden z nejkrutějších a nejvtipnějších sarkasmů, co kdy svět slyšel.

PIKKMA: To není nutné. Koukni na to břicho. Ploché jako prkno. Takové nebylo už léta.

FRK_R23: kam jdete? Co to děláte? Pane Bože! Vy se chcete zdejchnout?

PIKKMA: Omluvte mne pane, už půjdu. Toto je zcela očividně velmi soukromá rodinná záležitost. Neznám už žádnou rybu, kterou bych Vám vmetl do tváře, tak půjdu tryskem pryč.