FRK_R23: V komplexu je kyberpark. Můžete navštívit jakékoli období, které si vyberete a oddávat se jakýmkoli fantaziím s lidmi, které si vyberete.

PIKKMA: Michelle Fisherová, devátá jamka na obecním golfovém hřišti. Par 4, dogleg doprava, na bunker za greenem.

FRK_R23: Listere, stalo se to. S tím nic nenaděláš, zrovna jako s tím, cos měl včera k snídani.

PIKKMA: Přestaň, přestaň, když mi to řekneš, tak se ráno vzbudíš, budeš mít kocovinu a bude ti zle. Dokulíš se k zrcadlu, podíváš se do něj, vzpomeneš si a řekneš: „Ááááááá!“ Takže to nemá cenu, proto ti radim, radši mlč a nic mi neříkej.

PIKKMA: Rimmere, nemůžeš na mě házet vinu za svůj zpackanej život.

FRK_R23: To jsi celý ty! Nemáš ctižádost, hnací motor, jsi spokojený s nejnižší hodností na téhle lodi!

SCHWAB: Řekl jsem jim: „To je škoda, že nemáme houpačku.“ A oni říkali, že ji můžou udělat, ale nedošlo mi, že ji chtějí vyrobit ze mě. Tak tady visím.

FRK_R23: Co jsi to zjistil o svym stvořiteli?

SCHWAB: Radši vyndej z lednice cibulovej salát!

FRK_R23: Nic nefunguje. Tvé chuťové buňky jsou zcela otupělé.

SCHWAB: Nejspíš máš pravdu, Listere. Musím se dát zase dohromady. Ale musíš mi pomoct. Budeš mýma rukama a mým hmatem.

PIKKMA: Bude-li důstojník přistižen, jak očichává sedlo rotopedu v dámské tělocvičně, bude propuštěn bez soudu? Hmm, promiňte, ale tohleto neřeší náš problém

SCHWAB: Napíšu si to do diáře: 12:30, oběd s Bohem. Společenský oděv, víš, jak to myslím?

Tedy, ten oběd se mi skutečně povedl.

Vsichni jsou mrtvy dejve...

MATHES: Snad u mě nečekáte trapnej lidskej tep? Bu-bu, bu-bu, bu-bu, bu-bu. Nemá to žádnou melodii.

HNILOB: Tak na to půjdeme jinak. Měl jsi halucinace, viď?

MATHES: Posledně jsem měl černý obleček s parádním lemem a se zlatými knoflíky. Sice to vypadá, jako bych měl dneska totéž, jenomže tohle je úplně jiný černý obleček s úplně jinými zlatými knoflíky.

RUTHER:To nedává smysl. Všechny systémy fungují a všichni tři jsme tady.