"Holka z Křemíkového nebe" (ukazka z fiktivni epizody)
LISTER: Víš, co je nejhorší? Že potkáš někoho fakt úžasnýho… a stejně víš, že to celý zkazíš.
RIMMER: Ty jsi chlap, kterej by zkazil i vlastní pohřeb.
LISTER: Ale ona je fakt jiná! Má smysl pro humor… a oči, ve kterejch bys utopil curry.
RIMMER: Jediný, co umíš, je jíst curry a hrát na kytaru. A i to děláš příšerně.
KRYTON: S veškerou úctou, pane… už jste někdy slyšel o pojmu „sebekontrola“?
LISTER: Víš, co je smysl života?
KRYTON: Sloužit svému pánovi, pane.
KOCOUR: A vypadat fantasticky!
LISTER: Hele, vážně… přemýšleli jste někdy, co je po smrti?
RIMMER: Jo. A víš, co jsem zjistil? Že budu dělat to samý, co teď – ale na věky!
KRYTON: Věřím v Křemíkové nebe, pane.
KOCOUR: A tam bude každej vypadat božsky!
LISTER: Já bych za ni klidně prodal duši.
RIMMER: Tvoje duše? Co by s ní asi tak dělala? Zametla by s ní podlahu?
LISTER: Aspoň bych to zkusil.
KOCOUR: Ale co kdyby tě odkopla?
LISTER: Tak bych se vožral a napsal jí smutnej dopis.
KRYTON: Pane, dovolte mi drobnou radu: ženy jsou záhadné a nevyzpytatelné… a stejně jim nikdy neporozumíme.
RIMMER: A ty jsi stejně neschopnej, Liste.
LISTER: Dík, chlapi.
KOCOUR: Není zač. A teď když dovolíte, musím si prohlédnout svůj odraz.
LISTER: Víš, co bych chtěl?
RIMMER: Nový život? Novou tvář? Nový mozek?
LISTER: Jen bejt chvíli šťastnej… a nemuset u toho myslet na to, jak to všechno zkoním.