PIKKMA: Můj bože, Krytone, tohle je můj osud! Jsem zrozen pro tento okamžik!

HNILOB: Můj mozek se vzbouřil. Nedovolí mi, abych prožil něco hezkého.

BAILAMARCIA: Ona nám nechtěla ublížit. Nemůže za to, jak jí vidíme. Je jenom... odrazem našich představ.

HNILOB: Určitě k tomu přihlédneme při budování strategie.

PIKKMA: Hele, lámal jsem si trochu hlavu, něco mě napadlo.

HNILOB: Proč nikdy nepotkáme někoho hodnýho?

PIKKMA: Nevaděj mi ty tři co si zabila

HNILOB: Takže kdyby sem teď přišla a úplně se svlékla a řekla: Teď mi to udělej, ty nadrženej bejku, a já bych Vám řekl: Nešel byste se mnou radši skládat povlečení, pane?

Co byste udělal???

PIKKMA: Krytone, sednout! Nemám chuť si žehlit sám.

BAILAMARCIA: Eh, můžete mi to vůbec odpustit? Samozřejmě spáchám okamžitě sebevraždu.

PIKKMA: Omlouvám se, pane. Já jsem Vám nechtěl lézt do zelí.

BAILAMARCIA: Nikdo nebude říkat princi z Fešákova, co má dělat!

FRK_R23: Tak mlč a strkej vozík!

BAILAMARCIA: Já jenom vysvětluju, že i když časová rovina zmizela, protože je realita nestabilní, tak anomálie z obou rozměrů se sjednotily, aby se ten paradox srovnal.

PIKKMA: Podle mého znaleckého čipu splňují všech deset požadavků na pravého mistra.

FRK_R23: Máte ještě ty antistresové koule?

FRK_R23: Ne, to je kuře.

PIKKMA: Je to šibenice, viď? Jestli je to šibenice, řekni „šibenice“, já to unesu!

PIKKMA: Tohle je moc, moc ošklivej sen, co?