RAVENIUZ: To dává určitou naději - kolik Ti je? :)
Já jsem to bohužel od raného dětství praktikovala tak, že jsem skladbu na první hodině odkoukala od profesorky, většinou ji ona napoprvé předvedla sama a potom jsme to prošly společně, a od té chvíle už jsem ji hrála jen v prstech. Babička nade mnou lomila rukama, jakože noty=flexibilní stavební kámen, ale jakmile už jsem jednou začla bez nich, nebyla jsem ochotná se vracet zpátky a radši jsem machrovala se zavřenýma očima nebo potmě...
No a dnes, když už mi skladby nemá kdo přečíst, jsem v koncích :(