hm hmm
Jan Švejnar se postupně stále více vymezuje vůči stávajícímu prezidentovi, jehož činí odpovědným za neblahé průvodní jevy privatizace. Dobrovolně se staví do postavení pověstného frajtra, jenž se po prohrané bitvě cítí být generálem. Má to náramně jednoduché: v ekonomii a politice si nelze nic zkusit předem na nečisto. Ten, kdo v kritickou chvíli rozhoduje, musí jít s kůží na trh, ale nerozhodnout nemůže. Kritizovat dodatečně věci, jež se nezdařily, je laciné a není spojeno s žádným rizikem. Je to špatně i proto, že po počátečních porážkách přišlo konečné vítězství. Sám Jan Švejnar nemá žádné politické zkušenosti, ani za sebou nemá významné manažerské působení. Ve své vlasti by se asi jako politik neuplatnil. Není známo, že by se pokusil aspoň o úřad senátora. Ostatně snad by se ho měl někdo z jeho obdivovatelů zeptat, proč ho nelákala politická kariéra v jeho vlasti. Jako vysokoškolský pedagog se umí dobře vyjadřovat a má příjemné vystupování, toť vše. Kdo nic neudělal, nic nepokazil, není ušpiněný od vykonané práce. To jsou všechny jeho přednosti, jež může nabídnout.