http://ihned.cz/203-10073040-22898360-000000_d-290eb3643f158312575ce5f1f22cd825-25798275-12022608035214SCHU-f4
Miroslav Zajíček: Jan Švejnar, ekonom světový... ale banální
Ať se Janu Švejnarovi vytýká cokoli, jednu věc mu přiznávají i zapálení stoupenci současného prezidenta: na akademické půdě Václava Klause překonává. Jistě, pro prezidentský úřad to není důležité. Ale kdo se Švejnarovým dílem prokouše, toho profesor překvapí. Nepříjemně.
Čtrnáct: hodně, nebo málo?
V uznávané databázi JSTOR, která shromažďuje nejvýznamnější vědecké časopisy od jejich vzniku, má Jan Švejnar 14 článků, které publikoval sám či jako spoluautor od roku 1981. Číslo vypadá nízké (v amerických poměrech také skutečně nízké je), ale v českém prostředí je to velmi slušný výsledek. Ale teď k obsahu.
Švejnarovy texty z 80. let se zabývají vlivem zaměstnanců a odborů na fungování firem a na mzdy. Zaměřuje se zejména na rozvojový svět a země typu Jugoslávie.
Jeho první článek (z roku 1981) se zabývá dopady Hitlerovy zaměstnanecké politiky - zrušení odborů a vytvoření Fronty práce - na vývoj mezd. Zjišťuje, že vliv Hitlerových zásahů se projevil jen v hornictví, jinak vzájemné mzdové relace zůstaly stejné.
V textu z roku 1985 pro žurnál Economica se spoluautorem zkoumali efektivitu italských firem, jež zaměstnancům umožňovaly podíl na zisku, na řízení či na vlastnictví. V Itálii totiž po válce obrovsky vzrostl počet firem družstevního typu v průmyslu i ve stavebnictví. Článek shledává, že podíl zaměstnanců na zisku pomáhá produktivitě, podíl na řízení má prokazatelný pozitivní efekt jen v průmyslu a že kolektivní spoluvlastnictví obecně produktivitu snižuje.
To je zcela ve shodě s tehdy převažujícími názory. Složitější úvahy, třeba proč byl v Itálii podíl družstev tak vysoký a zda se nezaměňuje příčina a následek, v nich nenajdeme.
Zrození experta
I když články z 80. let nejsou nijak průlomové a zajímavé, naopak spíš konformní, akademicky a technicky jsou v pořádku. Po revolucích roku 1989 však úroveň Švejnarových článků značně klesá.
Tehdy se totiž jeho novým tématem stává transformace. Předtím hospodářskou politiku nekomentoval, ani se k její tvorbě nedostal. V květnu 1991 však v American Economics Review publikuje první transformační text "Československo: poslední hospodářský vývoj a perspektivy", jehož spoluautorem není nikdo jiný než tehdejší ministr Karel Dyba.
Je to typický článek tehdejší doby. Nebýt zájmu amerických ekonomů o transformující se ekonomiky, článek by nikdy nemohl vyjít; dnes by to byla sotva průměrná bakalářská práce.
Nejprve autoři ve velice hrubé formě shrnují čím dál víc stagnující ekonomiku komunistického Československa, pak popisují první kroky ekonomické reformy. Je to kraťoučký popis bez jakéhokoliv hodnocení, i z tehdejšího pohledu nedostatečný, chybí mu vhled do toho, co se vlastně v Československu děje (krom toho, že tam probíhá transformace).
Proto jsou banální i jeho velmi obecné závěry. Transformace musí být "rychlá a konzistentní", její ekonomický program byl "relativně dobře připraven" a reformu "bude zajímavé sledovat".
Je to lepší než v Bombaji
Místy lze v textu najít opravdové perly. Například autoři píší, že "centralizace všech ekonomických aktivit po roce 1948 nejprve vedla k fenomenálnímu růstu systému centrálního plánování, neboť tento systém umožňuje rychle mobilizovat existující zdroje". Teprve později se projevily nedostatky systému, což vedlo k hospodářskému zaostávání.
Autoři si nijak nelámou hlavu se zjevným rozporem toho, co napsali. Pokud systém centrálního plánování umožňuje "mobilizovat existující zdroje" (jinými slovy: pokud centrální plánovači zpočátku vědí, co, jak a s čím mají dělat, a to lépe a rychleji než trh), proč by najednou tuto schopnost měli ztratit?
O něco málo lepší je Švejnarův text z podzimu stejného roku "Mikroekonomické otázky v období transformace na tržní ekonomiku" v Journal of Economic Perspectives. Opět se objevují perly ohledně systému centrálního plánování, například že "systém zabránil vytvoření zjevné městské chudoby" (ve srovnání s kým, s čím? S Bombají? Kdyby socialismus trval déle, přiblížili bychom se i k Bombaji).
Hlavní myšlenkou článku je ale něco jiného: Během transformace se reformátoři soustředili na makroekonomickou stabilitu, nesmí se však zanedbat mikroekonomické otázky. Nic proti tomu, takovou obecnou pravdu těžko popřít. Potíž je v tom, že z článku nelze poznat, co že jsou hlavní mikroekonomické problémy transformujících se zemí. Kromě toho, že trhy nefungují efektivně, že provést rozsáhlou privatizaci je obtížné a že je těžké najít "společensky přijatelná" řešení. Občas probleskne zmínka ještě o vymahatelnosti vlastnických práv.
Trochu podrobněji - na dvou třech odstavcích - se Švejnar věnuje otázce odměn pro manažery státních podniků. Je to podle něj "obtížný problém"; jen řešení jaksi v článku není k nalezení.
Rychle! Pomalu!
Ve všech článcích z počátku 90. let si Švejnar stěžuje, že transformace probíhá pomalu a že je potřeba zrychlit. To je poněkud jiný slovník, než jaký používá dnes. Ani tehdejší kritika však není zrovna konzistentní. V jednom článku se pozastavuje nad tím, že žádná země nepřevzala právní řád nějaké západní stabilizované tržní ekonomiky nebo "právní řád Evropského společenství" (převzít "evropský právní řád" přitom jen tak bez dalšího nelze, protože nemůže fungovat samostatně, bez národních právních řádů). V jiném však neochvějně tvrdí, že převzetí právního řádu by bylo složitější než jeho přepsání.
Když ve zmíněném článku o mikroekonomických problémech píše o infrastruktuře a ekologických problémech, věnuje jim celých 11 řádek. Jeho rada je docela charakteristická, totiž nepříliš obsažná: "Jelikož infrastrukturní a environmentální politika vyvolává pozitivní externality vzhledem k sousedním zemím, západní pomoc je přirozeným prostředkem řešení těchto problémů."
Celkový závěr článku lze parafrázovat (je to však téměř doslovný citát) tak, že v transformaci došlo k ke změně systému, k poklesu HDP, k externím šokům a objevily se staré problémy, například s životním prostředím. Proto je potřeba zlepšit fungování trhů, výkonnost firem, soustředit se na sociální otázky a pracovní trh.
Těžko nesouhlasit s tím, že nějaké problémy je třeba nějak řešit.
Slovensko je jiné. Ale proč?
V dalším období se Švejnar přece jenom vrací k akademičtější formě svých prací. Ale téměř vždy se jedná o článek typu "Ekonomický problém XY: Případ České republiky (nebo Česka a Slovenska)".
Většina závěrů je zcela banálních a nikterak objevných (i když se k nim dopracoval přes složitě vypadající rovnice). Příkladem může být snaha vysvětlit, proč měla po revoluci česká část federace mnohem nižší nezaměstnanost než Slovensko.
Důvodem je podle něj to, že Slovensko mělo problémy se zaměstnáváním lidí s nižší kvalifikací, že v Česku vzniklo více malých a středních firem, že na Slovensko dopadlo dramatičtěji ukončení zbrojní výroby, v Čechách bylo více zahraničních investorů a že české firmy se lépe přizpůsobily tržním podmínkám.
Jistěže všechny zmíněné faktory hrály roli (ostatně by je dal dohromady každý gramotný novinář i čtenář). Ale k tomu, abychom něco vysvětlili, by bylo nejprve nutné se zabývat tím, proč se Česko a Slovensko ve vypočtených oblastech natolik lišily. O tom však Jan Švejnar charakteristicky mlčí.
A stejný vzorec se opakuje i u ostatních článků, v drtivé většině napsaných se spoluautory.
Říkám to, co všichni
Pokud vše shrneme, pak Jan Švejnar jistě patří mezi ty úspěšnější české ekonomy, přinejmenším z hlediska publikační činnosti.
Ovšem označit jej za ekonoma světového formátu - nebo obecně za dobrého ekonoma - je úplně jiná věc. Jan Švejnar je ve všem, co dělá (ať už vědomě nebo nevědomě), zcela konformní k převažujícímu mínění. Zejména intelektuálních elit, mezi kterými se pohybuje a jejichž uznání hledá.
Díky tomuto konformismu je mezi těmito elitami populární a může být i obecně úspěšný. Ale kvůli téže příčině negeneruje žádné zajímavé myšlenky ani úvahy, které by stály za zaznamenání. Pokud jeho texty v 80. letech nepostrádaly určité zajímavosti (byť byly zcela konformní), pak od 90. let je naprostá bezbarvost asi nejlepší termín, jak je charakterizovat.
Úspěšný. Ale ne velký
Z hlediska rozvoje ekonomického myšlení Jana Švejnara (alespoň pokud soudíme podle publikovaných textů) se zaměření na transformaci - tedy na oblast mimo jeho expertní znalosti - podepsalo na podstatně nižší kvalitě jeho textů z 90. let a později.
Na druhou stranu mu umožnilo se stát alespoň do určité míry slavným a pomohlo mu získat lepší pozice, než zastával v 80. letech. Právě tato změna je důkazem, že Jan Švejnar mezi ekonomy světového formátu nepatří.
Velký ekonom s pronikavými myšlenkami nepotřebuje zásah shůry, aby se dostal na lepší místo.