ARGANNAH: viola fisherová byla dobrá. jakkoliv občas mohu mít k její tvorbě jednu (a právě jen tu jednu) výtku, totiž že z mého hlediska je někdy až příliš chápavá, mateřská, nežná a hodná (rozumějme: my, tvrdí chlapi - balvani sneseme cit jen do omeznější míry než ženy, prostě tak je), je ta sbírka jinak ohromně silná, pravdivá a (řečeno jazykem rockera, i když je to svět nahony vzdálen) "má koule", "má šťávu". takže síla, pravda a koule v tom jsou a tato trojice sama znamená, že to za přečtení nutně stojí.
něžná odhmotňující předmluva a úvod p. řeháka, již zmiňuje richard, mně osobně přijde jako naprostý inťošský blábol. nikoliv pouze "snad až příliš akademické", jak řekla natasha, či "podivuji se odhmotnění", ale skutečně jako "holý blábol". richardova recenze zamlouvá se mi více, ale ani ona nezamlouvá se mi zcela - podobně, jako řehák blábolil o "dvou stránkách téže mince", převzal ten blábol i richard a nechápu ani jednoho z nich.
proč blábol? stručně řečeno, jednu sbírku fisherová napsala o stáří, opouštění a umírání, druhou o oslnivé a naplňující lásce. jsou láska, to jest život, a smrt dvě různé strany jedné mince? jasně, tvrdit, že že je to totéž, je blbost. smrt je jaksi koncem života a zábranou v jeho pokračování, že? proto, protože je tento postřeh zřejmý, stává se akademické hodnotitelské "upozorňování" na tuto věc blábolem. a dokonce mám za to, že i hodnocení protikladů a vztahu těch 2 různých knih je omylem - zastupuje totiž recenzi této konkrétní jedné knihy nebo její část. a kromě toho si vůbec nejsem jistý, jeastli to kdy autorka psala s takový záměrem atd. prostě napsala o stáří a blízkosti smrti (pochopitelně) a pak o lásce, které se jí v tak úžasně oslivé podobě dostalo. bum.
ovšem v té pasáži, jak řehák popírá fisherovou coby člověka, má richard pravdu - osobně bych to řekl lidštěji takto: fisherová zkrátka pravdivě popisuje vztah, jeho živoucí aspekty i své vnitřní pocity. materiálno i duchovno, když už to tak musíme říci. tak, jak živý člověk jedná: prožívá i myslí a pochybuje tam uvnitř. jakékoliv další blábolení o tom ztrácí smysl.
jako nečíst štolbův blábol k dívce s papírovým mečem II, tak nečíst řehákův blábol k písečnému dítěti a rovnou přečíst ony sbírky. a že to říkám já, starý známý příznivec koulí a zemitosti a přitom to obě jsou věci křehké a delikátní...