via
[ NESERMI @ NESERMI a kdy se uz konecne vemete? noo tak treba na jare?? ]
urcite bych chtela sehnat nejake nahravky a vyzkouset manipulaci emo-caso-prostoru hudbou.
Základním kamenem hinduistické hudby jsou rágy neboli ustálené melodické stupnice. Šest základních rág se štěpí na 126 odvozených ráginí ("manželek") a putrů ("synů"). Každá rága má minimálně pět tónů: dominantní tón (vádí čili krále), sekundární tón (samavádí čili ministerského předsedu), pomocné tóny (anuvádí, asistenty) a disonantní tóny (vivádí, nepřátele).
Každé ze šesti základních rág přirozeně odpovídá určitá denní doba, roční období a hlavní božstvo udílející jí zvláštní schopnost. Tak 1. rága hindóla zní jedině za úsvitu na jaře, aby vyvolala náladu univerzální lásky; 2. rága dípaka se hraje o letním večeru a probouzí soucit; 3. rága mégha je melodií poledne v období dešťů a dodává odvahu; 4. rága bhairava zaznívá ráno v srpnu, září a říjnu a přináší klid; 5. rága šrí je vyhrazena pozimnímu soumraku a tlumočí čistou lásku; a 6. rágu málkaušu je možno slyšet o zimní půlnoci a vyjadřuje neohroženost.
Tyto zákonitosti zvukového spojení mezi přírodou a člověkem odhalili už starověcí ršijové. Protože příroda je objektivizací aum, prazvuku či vibračního slova, může člověk použitím jistých manter či zpěvů získat vládu nad všemi přírodními jevy. Historické doklady vypovídají o pozoruhodných schopnostech Mijána Tánséna, dvorního hudebníka Akbara Velikého ze 16. století. Císař mu jednou nařídil, aby zazpíval noční rágu, když bylo ještě slunce nad hlavou; Tánsén zanotoval mantru, která v okamžení zahalila palácové prostory ve tmu.
Indická hudba dělí oktávu na 22 šruti čili čtvrttónů. Tyto mikrotónové intervaly umožňují jemné odstíny hudebního výrazu, kterých západní chromatická stupnice se 12 půltóny nemůže dosáhnout. Každý ze sedmi základních tónů oktávy je v hinduistické mytologii spojen s určitou barvou a hlasem ptáka nebo zvířete: do se zelenou a pávem, re s červenou a skřivánkem, mi se zlatou a kozou, fa se zažloutle bílou a volavkou, sol s černou a slavíkem, la se žlutou a koněm a si s kombinací všech barev a slonem.
Západní hudba používá jen tří stupnic - durové, harmonické mollové a melodické mollové - kdežto indická hudba má 72 thát čili škál. Hudebník má tvůrčí prostor pro nekonečné improvizace na stanovené tradiční melodie neboli rágy; soustředí se na cit nebo určitou náladu strukturálního námětu a potom je zdobí až po nejzazší mez své vlastní originality. Hinduistický hudebník nečte pevné noty; při každé produkci odívá holou kostru rágy nově, často se omezuje na jedinou melodickou sekvenci a opakováním zdůrazňuje všechny její jemné mikrotónové a rytmické variace. Mezi západními skladateli měl Bach pochopení pro kouzlo a sílu opakování zvuku, lehce obměňovaného na sto různých způsobů.
Starověká sanskrtská literatura popisuje 120 tál čili taktů. Tradiční zakladatel hinduistické hudby Bharata prý izoloval ze zpěvu skřivánka 32 druhů tál. Původ tály či rytmu má své kořeny v lidských pohybech - dvoutakt v chůzi a trojtakt v dýchání ve spánku, kdy je vdech dvakrát delší než výdech. Indie považovala vždy za nejdokonalejší hudební nástroj lidský hlas. Proto se hinduistická hudba zpravidla omezuje na rozsah tří oktáv. Z téhož důvodu je také položen větší důraz na melodii (vztah následných tónů) než na harmonii (vztah současných tónů).