Obětním zvířetem jest zde člověk. On tvoří a živí svoje ideály a tvůrce dává cele sebe i s masem a kostmi nebo svoji životní podstatu. Není-li krev prolévána tj. nedává-li tvůrce sebe celého, musí dáti svoji životní podstatu (život), jejíž hrubou část označujeme jako ektoplasmu. Odbavujeme ji rituálem, jímž vyjadřujeme vůli či touhu obětovati příslušnou nezbytnou část sebe pro evokovaný ideál.
V krvi sídlí touha po tvaru, životě, zhmotnění. V panně či panici je tato touha nejsilnější. Proto krev panny, neboť její krev nesytila ještě žádnou představu, její síla zůstala nedotčena, tvůrčí síla panny a její plná imaginace vržena jest ve směru tvoření nové představy, kterou ona ve chvílích nejvyššího tvůrčího vzrušení měla na mysli.
V panně a panici jest tvarodárná touha nejsilnější. Muž dává panně první představu.
-Lasenic-