GIOMIKY: ne, ale to je nesmysl, ty mi vůbec nechápeš. Já vůbec netuším, jak vesmír funguje, jsem nadšený pozorovatel, ale těch nekonzistencí v modelech je fakt hodně a je pro mě zábavné je i hledat, protože to znamená, že nás v budoucnu čekají zábavná překvapení - kdybychom o vesmíru věděli vše podle současných modelů, tak je pravděpodobně nekonečně nudný a prázdný, depresivně konečný v čase i prostoru a pro lidstvo navíc stejně nepoznatelný, protože stávající chápání fyzikální zákonů nám dává jen malou naději.
Já vůbec moudrý nejsem, ale na rozdíl od těhle wannabe popularizátorů vědy (a astronomie/kosmologie) zvláště právě odmítám uvěřit nějaké momentální verzi "velkého vyprávění". Měl jsem to štěstí, že moje první knížka o astronomii, na kterou jsem v dětství narazil u dědečka s babičkou v knihovně, byla z 30tých let. Bylla navíc poměrně sofistikovaná, rozhodně nic pro děti. Samozřejmě v ní byly příběhy, které byly v rozporu s popularizovanou vědou éry mého dětství, která už byla plná Grygara a černých děr a kvasarů a pulsarů. Základní věc je, že věda se vyvíjí v čase, chápání vesmíru se vyvíjí v čase.
Některé detaily současného chápání vesmíru a kosmologie jsou dané a budou muset být součástí všech budoucích modelů. Ano jasně, u různých typů konzistentních i chvilkových pozorování (nejrůznější záblesky - gama, rádio, apod.) už umíme rozlišit, že fakt přicházejí z kosmu a ne z mikrovlnné trouby v kuchyňce u radioteleskopu, ok. Já vědcům věřím, že nejsou úplný blbci, to především.
Ano, pozorujeme tyhle a tyhle jevy, ale s rostoucí vzdáleností mimo naší Galaxii si tak trochu nejsme jistí, z jaké dálky je vlastně pozorujeme: vytyčili jsme nějakou škálu, ale různé metody nám ji cejchují jinak a to s rozdílem přesahujícím možnou chybu měření, a tady buď jedna (nebo možná i obě) tyhle metody jsou špatně.
A opakuju - "sežrat všechnu moudrost" znamená tvrdit ti "ne, není to takhle, já vím jak to je". Ne, nevím, a to že to nevím, je daleko dobrodružnější, než kdybych uvěřil dnešnímu modelu bez jakéhokoliv prostoru k pochybám. Chápeš, já si ta čísla nejsem schopen nezávisle ověřit - musel bych jim prostě jen věřit, jako zjeveným faktům. To znamená, že se snažím kromě popularizace výsledků i zajímat o to, jak k tomu věda dospěla. Astronomie předpokládá nějaké věci - prostě z několika možností, jak by to mohlo být, si vybrala nějakou a s tou dále pracuje. V podstatě to znamená, že s několika možných řešení složitých rovnic si vybrali jednu, kde jim ty výsledky dávají smysl a pasují na pozorování.
Možná tě to šokuje, ale třeba jen prostá obecná relativita by šla místo na zakřivení prostoru gravitací (které tak docela neumíme skloubit s kvantovkou. zdá se... já právě chytrej nejsem, ale lidi, co si mysleli, že chytrý jsou, na tom dost pohořeli) postavit na zpomalení světla gravitací. Výsledky budou naprosto stejné, akorát by z toho trochu vybuchovala hlava, Einstein s touhle verzí nějaký čas pracoval, ale pak se asi vydal tou cestou zakřivení, protože nepřekročitelnost rychlosti světla je u něj důležitá a kdyby rychlost světla ve vakuu poblíž hmotných těles nebyla konstantní, tak by jaksi ztratil pevný bod, od kterého se odvíjí ledacos jiného... prostě jsme se rozhodli takhle, a ono to sedí a odpovídá pozorování (alespoň v blízkém vesmíru, v tom vzdáleném nechápeme naprosto nic).
Pokud začneš pracovat s popularizovaným stářím vesmíru dle lambda-CDM modelu (cold dark matter) s Velkým Třeskem, tak taky přijímáš dnešní interpretaci rudého posuvu jako Dopplerova jevu způsobeném rozpínáním kosmu. To je věc, která tak nejspíš bude, a jako náhodička, zhruba někde na hranici "kosmického horizontu", tedy v místech, kde nám rudý posuv už všechen signál posouvá někam do šumu, očekáváme současně pozorování artefaktů éry krátce po Velkém Třesku. To je všechno krásně spočítané a vymyšlené, jak by to mělo být, takže zbývá to ověřit pozorováním. Jenže to je právě to: my už víme, že to tak docela nesedí.
JWST je úžasný stroj, jehož význam popularizátoři vědy možná podceňují. Není to jen další teleskop - je to přístroj, který nám umožňuje pozorovat věci, které by vůbec z prostředí, kde žijeme, pozorovatelné být neměly. Je to naprosto zásadní směr vývoje - protože i když nejsme do kosmu schopni proniknout daleko, můžeme tam pozorovat věci, které ze Země z principu pozorovat nelze, jako třeba velmi chladné infračervené záření. BTW, další podobné možnosti nabízí dlouhovlnný radioteleskop na odvrácené straně Měsíce (odstíněný od rádiového šumu Země) a ve vzdálenější budoucnosti, pozorování z ohniska gravitační čočky Slunce (ve vzdálenosti asi 542 AU, takže trochu problém, ale rozhodně reálnější plán, než přímý mezihvězdný let, akorát méně popularizovaný).
JWST hned na své první fotce ukázal galaxie z éry, která je sakra blízko velkému Třesku. A ve velmi nedávné době proběhla nová pozorování, podle kterých nejen, že tam ty galaxie jsou - ale jsou už velké a složitě strukturované a tohle je už opravdu velký oříšek, jak vysvětlit - vezmi si, že ta Andromeda je od nás zatraceně blízko, 2.5 mega LY, ale má se s naší Galaxií "srazit" za 2.5 - 4 miliardy let (což je pořád strašně za dlouho, moje číslo je dle wiki a na tvém obrázku je zcela určitě špatně). Dobře.. ale jestli se velké galaxie vyvíjejí takovýmhle šnečím tempem, jak mohly existovat pouhé stovky miliard let po Velké Třesku? Objevilo se na tohle téma pár článků, ale nikdo si zatím netroufá z toho vyvodit nic radikálního. Velký Třesk je tak dobře propracovaný a mnohokrát vyprávěný příběh, včetně syntézy jednotlivých částic a jader, že je něčím jako knihou Genesis současné vědy: je to něco, co se určíš nazpaměť, o čem nepochybuješ. Ale přitom je to možná jen metafora a nepůjde to dát dohromady s tím, co pozorujeme, pokud se díváme dostatečně sofistikovaným způsobem. A co teď: prohlásíme to za dogma a zcenzurujeme data z JWST? vytvoříme konspirační teorii, že nakonec jde jen o nějaké digitální fotky, které můžou klidně být fake a budeme věřit jen tomu, co dokážeme ověřit pozemními teleskopy? Atd. atd. Lidská věda stojí na rozcestí. Bude to stejně zásadní, jako byl konec středověku a začátek novověku.
Jak sis všiml, i já se pokládám za popularizátora. Ne vědy, protože dnešní věda Eje strašně kolektivní a kooperativní záležitost a mezioborový rozhled je v ní těžký a já sám jako vědec nepracuju, jsem mimo a vím to. Ale můžu pořád být popularizátor historie vědy, protože v té historii se nalézají osobnosti, které s minimálními prostředky dokázali hodně. JWST je postavený na jednoduchém triku: fakt hodně ochladíme teleskop, což na Zemi nejde. Je to stejně geniální čin, jako bylo Cavendishovo vážení Země (dodnes velmi přesné) nebo Erastothenovo měření obvodu Země (mimochodem, kolik toho je dnes pojmenovaného po Cavendishovi nebo Erastothenovi? po Erastothenovi síto na prvočísla, po Cavendishovi nic...). To znamená, že žijeme ve strašně zajímavých časech (řečeno s Pratchettem): brzy se dozvíme nové zásadní "všechno je jinak", jako se ho dozvěděli třeba vrstevníci Galilea nebo Einsteina. A nový Erastothenes nebo Cavendish z těch zásadních pozorování vydedukují nová zásadní čísla, která budou platit tisíce let...
A ano - nemám rád současné popularizátory vědy. Opravdovou revoluci mezi popularizátory vědy a astronomie způsobil Carl Sagan, který správně předpověděl řadu věcí, spoustu toho inicioval a je samozřejmě mým velkým vzorem. Ale je potřeba být jako on - a ne jen ho papouškovat. Dnešní popularizátoři vědy papouškují špatné věci a málo se zabývají tím, jaké úžasné nové interpretace se nám otevírají a místo kladení lepších otázek jsou okouzleni nabízenými odpověďmi. Které vůbec nejsou tak jisté...
Kosmologie je jedna z nejúžasnějších vědních disciplín, nejvíc dechberoucí, nabízející největší závrať. Ale barevné obrázky popularizátorů jsem téměř zaručeně vždycky špatně, pokud nejsou stejné aspoň posledních 100 let :-)