Čtvrtá základní lidská touha
Pátek Lidových novin | 11.2.2005 | rubrika: Tento pátek | strana: 3 | autor: Jan Müller
V roce 1886 byl patentován recept na limonádu, který obsahoval mimo jiné výtažky z listů koky a na kofein bohatých kola ořechů. Coca-Cola byla na světě. Na světě není nikdo absolutně "čistý", píše v nedávném vydání časopis New Scientist. Každý si někdy něco "dá", aby alespoň trochu změnil stav svého vědomí - ať už jde třeba jen o silnou kávu po ránu. Přestaňme tedy už s tou pokryteckou debatou, podle které jsou všechny látky ovlivňující vědomí automaticky špatné, říká časopis. Je čas bavit se o drogách nepředpojatě.
V 50. až 70. letech vědci intenzivně zkoumali účinky různých chemických látek na lidský mozek a dnes se k tomu opět vrací. V roce 1973 vyšla kniha The Natural Mind, jež upozornila, že touha změnit vědomí nás provází už od raného věku - viz třeba oblíbená zábava dětí točit se rychle kolem své osy, dokud se jim hlava nezamotá. Farmakolog Ronald Siegel z Kalifornské univerzity, který zkoumá čtyřicet let účinky drog na lidech a zvířatech, definoval čtyři základní touhy: ukojit hlad, žízeň, potřebu sexu a potřebu měnit své vědomí. Někteří lidé tuto čtvrtou touhu uspokojí náruživou četbou, jiní běhají, jezdí rychle v autě, mají moc. Někdo se napije nebo zkouří. Podstata je stejná.
Za jeden z hlavních pocitů "odlišnosti od reality" považují vědci radost, požitek, rozkoš. Podle neurologů je zažívání libých pocitů způsob, jakým nám mozek říká, abychom dělali věci důležité pro naše přežití - máme tedy požitek z jídla nebo pohlavního styku. Požitek vytvářejí v mozku určité látky (např. opioidy nebo cannabinoidy) a není tedy divu, že se lidé snaží nalézt drogy, které obsahují chemické ekvivalenty k těmto látkám.
Americký neurolog George Kobb zase upozorňuje, že mozek má zároveň systém, který pocit rozkoše blokuje, respektive nedovoluje mu trvat příliš dlouho. Tato funkce mozku se vyvinula v dávnověku z prozaického důvodu: štěstím permanentně opitý pračlověk by byl velmi snadnou kořistí pro predátory. Někteří lidé touží po enormních pocitech štěstí vyvolaných různými drogami prostě proto, že mají příliš silně vyvinutý antipožitkový systém, říká neurolog Kobb.
A ještě jednu otázku nyní neurologové řeší: stav mozku "mimo normál" například pod vlivem halucinogenních drog, kdy ztrácíme pocit vlastního já a splýváme s univerzem, se zdá v lecčems lepší pro pochopení podstaty světa než "střízlivé vědomí". New Scientist píše: "Většina z nás cítí po většinu času, že jsme nějakým způsobem od okolí oddělené bytosti, které obývají svá těla, tak jako sedí řidič v autě nebo pilot v letadle. Mnoho lidí v historii věřilo v existenci duše nebo ducha. Přitom věda ví už dlouho, že nic takového není. Existuje jen mozek vytvořený ze stejné podstaty jako svět kolem nás. Opravdu splýváme s universem v jedno."
Vědci se ptají: není lepší vidět drogy v životě lidí jako něco přirozeného a ne patologického? Lépe je tak pochopíme a lépe také budeme léčit ty, kteří si na nich udělali závislost.