Legalizujte všechny drogy!!!
Vážně všechny drogy? Klidně. Ale napřed zajistit distribuci pravdivé, přesné a včasné informace o konkrétní látce všem potenciálním uživatelům. Kdokoliv by mohl prodávat cokoliv komukoliv, pokud by zákazník přišel s osvědčením o drogové vzdělanosti.
Vydáno dne (1.6.2001) / rubrika MG-POLEMIKA
Vážně všechny drogy? Klidně. Ale napřed zajistit distribuci pravdivé, přesné a včasné informace o konkrétní látce všem potenciálním uživatelům. Kdokoliv by mohl prodávat cokoliv komukoliv, pokud by zákazník přišel s osvědčením o drogové vzdělanosti, a to tak, že by dotyčný absolvoval test z povinně nastudovaných materiálů a podle výsledku by zvolenou látku měl či neměl svolení užívat, dobrovolná registrace by zajistila pravidelné lékařské prohlídky, odpovědnost by nesl jednotlivec, aplikace některých substancí by byla zpočátku jen pod dozorem psychoinstruktora. Represe těch, kteří by odmítli tuto proceduru podstoupit, by byla poté oprávněná.
Analogie s řidičským (tedy "chemickým") průkazem je nasnadě. Toto by konečně byla dokonalá prevence, "drogový test" ad absurdum, ne ad hoc. Je zřejmé, že v současném stadiu civilizace a jejích institucí je návrh holou utopií, neboť byrokracie neráčí býti nestrannými vědci. Dotyčné materiály k nastudování v podstatě mají na co navázat, nicméně donedávna se výzkumem vůbec nikdo nezabýval, chyběla motivace opravdu pomoci i přes nevlídné klima ze strany státních chlebodárců. Hlavní droga entity státu - peníze (trojice plat politika, politický kapitál politika, politický státní rozpočet) - vítězí nad ideálem nepokrytého zájmu o usnadnění života jednotlivce. Vzhledem ke způsobu fungování a charakteru politického trhu, zkreslenosti distribuované informace v myslích občanů a u nás pak i jejich slabé důvěře v samotný systém se pravděpodobnost ultraliberálního pojetí vlastní dobrovolné modifikace stavu vědomí blíží nule. Nečekaným úspěchem je tedy už jen vstup neškodné léčivky marihuany na parlamentní půdu.
V této fázi je nutno smířit se s tím, že některé látky (tvrdé drogy) si ponechají punc zakázaného ovoce a budou nadále přitahovat naše zvědavé děti suplující vlastně roli "státní" vědy a beroucí na sebe roli laických vědců při experimentování s vlastním vědomím. Na otázku "proč" nelze odpovídat "tabu". Můžete mít stokrát zdvižený ukazovák, pokud gesto znamená omezení osobní svobody; je totiž v povaze lidstva osvobozovat se. Zde pouze selhává svoboda na poli vědeckého bádání a pyká za to procento nevinných neznalých. Nesporně lepším řešením oproti současné praxi je samozřejmě oddělení relativně neškodných měkkých drog od degenerativních tvrdých, o čemž nehodlám diskutovat.
Kdyby věda napřímila úsilí správným směrem, už dávno by byla na světě neškodná substance simulující například heroin, ale hlavně heroinový absťák, aby si každý školák mohl v laboratorním cvičení předmětu Filosofie psychiky vyzkoušet, jak mu bude, oddá-li se tomuto koníčku. Podávány těsně za sebou, první pilulka by fungovala 10 minut, druhá hodinu… (nemusí samozřejmě jít o chemii, časem to zvládnou díky nanotechnologiím i virtuální simulace, pak bude možno přidat i třetí level, kdy u vás systém nasimuluje demenci :-). Už se těším, jak v létě roku 2017 přijde domů dcera a bude se chlubit, že dneska si ve škole hráli na heroin, oba se tehdy snad shodneme, že to na nic nepotřebujeme.
Aproximujme typického současného politika konstantou "pokrytecká sobecká ješitná neinformovanost stereotypního xenofobního odmítání subjektivně nechtěného" (sousloví nepodléhá autorským právům a volně vyjadřuje starší tezi maximalizace politického kapitálu na politickém trhu :-). Obsahuje-li parlament z nadpoloviční většiny konstanty, je jasné, že o to větší úsilí je zatím třeba vyvinout v neziskovém sektoru při osvětě a prevenci na vlastní pěst.
"Řidičák na drogy" vám do klína spadne v osmnácti a automaticky má zapsány kategorie /C/igarety a /A/lkohol. Žádný test potřeba není, při troše "snahy" se můžete svézt i na /U/klidňovácích z vaší lékárny na rohu v podobě barbiturátů a jiných opiátů či sedativ (jejich spotřeba u nás od roku 1990 vzrostla o 330 % !). Evidentně stát selhává i tam, kde na sebe bere odpovědnost: běžná je zde reklama, u alkoholu absence varování na láhvi, u tišících léků totální selhání filosofické role lékaře - nechají vás ničit si játra a deformují vaši vůli i povahu spoléháním se na "klid v pilulce" neschopni dobrat se skutečných příčin vaší umouněné nálady (analyzovat problém, zvolit druh relaxace a navrhnout změnu životního stylu).
I když uznávám, že současný psychický stav populace jako důsledek převládajících stereotypů žití jednak znemožňuje otevření se psychologovi, jednak by znamenal, že na neschopence by byla polovina obyvatelstva - v této oblasti může shodou okolností hodně pomoci konopí; se svým zklidňujícím a antidepresivním působením navíc při perorálním užití (nebo ve formě masti) i s dalšími výhradně pozitivními vedlejšími účinky bez negativního dojezdu (maximálně je vám fajn i druhý den dopoledne).
V multimediální společnosti je nutno přizpůsobit roli státu změněným podmínkám jeho existence - má se zajímat o informační kanály jednotlivce a po demokratické dohodě (nejlépe opět jejich prostřednictvím s hlasováním váženým mírou vzdělanosti hlasujícího v oblasti předmětu hlasování) zajišťovat osvětu správnou formou, ve vhodnou dobu a cíleně na odpovídající segmenty společnosti. Není cesta zpět: pokud to stát nezačne dělat pořádně co nejdřív, informace se k občanům dostane zištně deformovaná podle síly jejího tvůrce (lobby) a poté se nebude stačit podivovat nad "svobodnými přáními" svých oveček. Pravda se totiž v multimediální společnosti dá vyrobit zakoupením šířky v proudu informací vstupujících do myslí občanů, peníze jsou informace, informace jsou peníze a četnost jevu implikuje jeho běžnost. Při zahlcení informacemi a nedostatku času a pozornosti třídit je, se běžné stává pravdivým, pravda je korumpovatelná.
Hlavní obecný nedostatek státního zřízení tkví zřejmě v tom, že ztrácí dech při uchopování změn uvnitř svého vykolíkovaného rajonu. Tak to bylo zřejmě od nepaměti, pouze tvrdím, že zrovna dnes "by si měl" stát osvojit (chce-li být partnerem a ne represorem) některé kapitoly z marketingu - bojuje totiž na jedné frontě s tím, co na jiných podporuje: s trhem. Jestliže si bude dál hrát na něco odlišného od toho, čeho je součástí a co podporuje, vzniká tu prostor pro jisté společenské superego bránící konat ty správné věci přímo a ze srdce, upadá do ideologismů a falešného moralizování. Pokud je (v rámci evoluční teorie) nyní adaptabilita státu nižší než jeho společnosti, subsystém se stává pružnější než systém, což by znamenalo blížící se (třeba zrovna digitální) revoluci, vzpouru "číslic proti číslu".
Jinými slovy, stát by si měl přiznat, že na vládnutí nad stále liberálnější společností nemá a rozumně se začít připravovat na v delším horizontu nevyhnutelné defragmentování státnosti na ultrafederaci jednotlivých soběstačných buněk-komunit. EU už ťala do živého, když přiznala krach své centralistické intenzívní koncepce zemědělství a vyzdvihla to tradiční lokálně pestřejší "malosériové", byť méně výnosné. Ulehčovat tento přerod zvláště s ohledem na možnost vzniku totálního chaosu na ekologicky rozvrácené Zemi je tedy historickým úkolem vlád vyspělého světa.
Teď, když konečně máme k dispozici první svobodné médium, Internet, je načase změnit stát na peer to peer společnost, "privatizovat zákonodárnou moc". Exekutiva snad poté bude mnohem více "user friendly". Boj o legalizaci marihuany je, doufám, teprve začátek. Nevím, do jaké míry jinde, ale určitě u nás má toto téma zmiňovanou příchuť. O tom jindy.
Osobně se ovšem musím přiznat k tomu, že některé látky bych samozřejmě nejradši úplně vymýtil z reality. Okamžitě mě ovšem napadne námitka v obecné rovině proti tomuto subjektivnímu postoji: nikdo nesmí omezovat svobodu druhých, zvláště v tak intimní oblasti, jako je volnost při výběru "stravy" vlastního těla. (Při ještě více abstraktním pojetí si navíc myslím, že všechno zlé je k něčemu dobré, respektive zlo je tu proto, aby z něj mohlo být dobro, respektive opačně, respektive je to Jedno, "respektive". :-) Můžu se tedy klidně podivovat, proč některým lidem dělá dobře sypat si sůl do rány, ale nic proti tomu nezmůžu, kromě dobře míněné upřímné rady a snahy pomoci. Tuto roli by na sebe měl v prevenci vzít stát - akceptovat náklady léčby psychonautů, kteří zrovna šťastně nepřistáli. Nevydal pro ně totiž letovou příručku. Ale nikdy nepomohla a nikdy nepomůže prohibice, toť ryzí empirie.
Dalo by se uvažovat donekonečna nad personifikací státu a přisuzovat mu různá "by", bylo by to ovšem už jen popírání předchozího odstavce (kdyby pes nesral, dál by doběhl). Proto raději přidám svoji "pilulku": budu se vám příště snažit popsat rozdíl mezi marihuanou, pervitinem a heroinem.
V nadcházejících měsících bude českému parlamentu předložen návrh novelizace stávajícího represivního protidrogového zákona. Jeho součástí bude rozdělení drog na měkké a tvrdé a dekriminalizace pěstování a držení marihuany (neboli cannabis = samičí květenství a listy konopí indického či setého s obsahem aktivní složky THC větším než 0,3%) pro vlastní potřebu a léčebné účely. K tomu, aby prošel, by bylo vhodné vytvořit takový tlak veřejného mínění, který by poslance upozornil na sílící toleranci vůči této měkké droze v naší společnosti a přiměl je ke skutečnému zamyšlení nad užitečností její represe. Libovolné zaměření naprosté většiny veřejných debat na toto téma přechází v přetahování se drogovými statistikami, kromě toho na politické úrovni lidmi z odborného hlediska naprosto neoprávněnými řešit danou problematiku, což v důsledku přináší zvyšování hysterie sebou nesoucí neustálé spojování této rostliny s pojmem "drogy" z kategorie nebezpečných drog.
Marihuana je droga, stejně jako alkohol a tabák, ale na rozdíl od nich není návyková a její negativní dopad na organismus je nesrovnatelně menší. Navíc má výrazné léčebné účinky, jak se prokázalo třeba v nedávných závěrech výzkumné studie provedené ve Velké Británii na pacientech trpících roztroušenou sklerózou, kteří se podrobili léčbě marihuanovým výtažkem (viz anglicky psaný článek v deníku Daily Telegraph). V tomto červenci v Kanadě vstoupí v platnost zákon umožňující léčbu marihuanou a kanadský parlament již zřídil komisi, která má připravit zákon, kterým by byla dekriminalizována pro všechny (viz článek v češtině).
Prosím vás tedy, abyste se zúčastnili níže uvedené ankety a dali svůj hlas takovému řešení postavení marihuany v našich zákonech, které se vám zdá nejrozumnější. Následující tři varianty jsou typickými příklady přístupu zákona. Více o konopí a jeho léčebných účincích i o různých aspektech jeho zákazu se dozvíte v článcích Bushky Bryndové "Konopí: rostlina obdařená mocí rozesmát i léčit", "Bushova dcera bez obav kouří marihuanu…", "Šerif vrátí zabavenou marihuanu nebo jde do vězení", "Cannabis Sativa - nečekaně odbržděný potenciál?", "Poslanec klame veřejnost" a "Poslanec mimo mísu", "Mýty a fakta o marihuaně" a v článcích Martina Krušinského "Trocha konopné sociologie", Jana Renče "Legalizovat marihuanu?!" a Pavla Josefoviče Hejátka "Konopí jako koncept rozumu v 21. století". U všech článků je stejná možnost hlasovat o tom, jak by na tuto univerzálně užitečnou rostlinu měl hledět náš zákon.
Autor : Baránek David, BSc.