trochu tady opomínáme hry... a důvodem je imho jakási nevyjasněnost postoje k nim
přestože většina z nás už moc nesleduje televizi, pokud nějakou vůbec má, a nepovažuje rádio za zdroj hudebního občerstvení, natož pak jako kulturní odbytiště s ohledem na nehudební pořady, pořád mají obě média ve své tradiční podobě silnou a de facto hlavní kulturní pozici
bez ohledu na médium, má tady nejsilnější zázemí film a hudba; pak je tady literatura, divadlo a jsou tady výstavy
můžem to třeba označit za evropský model kultury (teď myslím tu hodnotící), ve kterém jsme díky osvojeným pravidlům kulturního provozu schopni více či méně úspěšně rozlišovat v hrubých kategoriích nízké a vysoké, hlavní a okrajové kultury (nechci teď řešit nakolik právem), model budovaný dlouhými desetiletími (jehož nejmladším prvkem je de facto televize) [internet do něj patří jenom velice okrajově; navíc kdybychom se omezili na ČR, tak prakticky vůbec, paradoxně protože je de iure "pro zábavu" (Jirák, Köpplová) ale de facto funguje výhradně jako zdroj informací, ne tolik již kultury, která se formuje zejména kolem virtuálních komunit, jako je nyx, okoun... a tak dál]
otázka je, kam do tohoto modelu patří PC/konzolové hry? jak k nim přistupovat? známá kulturní logika je pochopitelně (jako cizorodý, tradicí nezakotvený prvek) řadí do kultury spíše nízké (přibližně na úroveň sci-fi a fantasy literatury; což je posilované např. časopiseckou tendencí tyto tři prvky spojovat); dále tomu imho napomáhá označení "herní průmysl", které hráče, podobně jako fanoušky hollywoodu, odesílá do krajin, kde roste popcorn a teče cola; v menší míře se o to přičiňují aktivity zevnitř komunit takřka sportovního rázu, jako jsou multiplayer turnaje ve FPS či strategiích (u nichž se přímo nabízí příbuznost z hráči AD&D a různorodých karetních/hrdinských her) a které jsou jako takové líp uchopitelné a zařaditelné (a "odsouditelné")
tedy ani s vědomím existence
marginální produkce, která snese hodnotící kritéria, uplatňovaná v tzv. umění nových médií, nelze celou herní oblast připodobňovat třeba oblasti filmu, do které se vejde i "průmysl" i vysoké umění
(a to i přestože díky nové dimenzi - interaktivity - se nabízí nové pole pro kategorizaci dál ještě rozložitelné do jednotlivych rovin sémantické, syntaktické a pragmatické roviny)
není mým záměrem vyzvedávat jednotlivé hry stejným způsobem, jako se to dělá v rovině výtvarného umění, kde je kritikovým a kurátorovým "úkolem" napomáhat povědomí o dílech ať už základním poukazováním a rozvíjením diskuse, protože hry nabývají "váhy" zdola
proto chápu Okami (simulátor jara ;) jako jeden příklad za všechny, představující jakousi vyšší střední hodnotovou vrstvu, herní aristokracii, zábava povýšená na originální estetický zážitek (přičemž estetická zkušenost se nemusí týkat jenom obrazu, ale i zpětné vazby - neprobádané estetiky interaktivity), jeden z mnoha důkazů, že vzrůst objemu kulturní produkce v mediálně saturované společnosti se zcela logicky zvrásňuje, vzdálenost mezi nízkou a vysokou kulturou se zvětšuje a kvalitativních "pater" mezi nima přibývá
http://ps2.hrej.cz/clanky/recenze/okami/