ADAMM: strach z egalitarismu a ochlokracie je pochopitelný, ale pomýlený... Lanier jakoby se doteď nevymotal ze slepé uličky virtuální reality, kterou jsi před dvaceti lety vykonstruoval...
web si už od svého začátku důkladně buduje reputační systémy, optimalizuje je a to jak technicky na úrovni jejich návrhů (reputation management, karma - to jsou věci, které prošli evolucí), tak symbolicky - enkulturací (od způsobu vyjadřování přes osvojení hodnotového řebříčku komunity po elektronické "peří" repertoáru profilů v sociálních médiích)
strach ze zplošťování hierarchií vězí v nedůvěře v možnosti webu zachovávat a rozvíjet dynamiku sociálních polí po pádu gate-keeperů a konci(?) veřejné agendy...
tolik i Habermasův strach z ohrožení role intelektuála; jeho "veřejná sféra" je stejně jenom
imaginace nepočítající z issue-oriented sférami - do očí bijícím uspořádáním internetu
důvod, proč je těch skeptiků tolik (viz i intelektuálně úplně plochý blábol jako je
anti web 2.0 manifesto a jaké pozornosti se mu dostalo), se nabízí úplně sám: amatéři se staví všude do popředí - jsou svými hlavními hvězdami, ONI jsou (sociální) média (jak řekl Gillmor), jsou všude a je jich fakt ale fakt hodně a jsou vidět :)
v takové situaci si pak člověk snadno udělá představu, že elita stojí ve stínu, zakrňuje, ztrácí na moci a významu, ale to je věc, kterou NEVÍME
než to někdo pořádně zhodnotí, musíme si vystačit s hypotézou, že stejnými možnostmi, jakými disponují amatéři, disponuje i elita, nemluvě o dynamickém pozvedávání amatérů do pozic elity
k manifestaci vkusu, produkci kvality apod. dochází za jiných podmínek a taky v jiné podobě... jenomže lidé jako je Lanier se budou pořád mazlit s tím svým zpětním zrcátkem