pratele, tak mam za sebou premieru omyvani mrtvoly u nas na hrbitove. neni to zdaleka tak strasidelna, jak by si clovek rad predstavoval. me to naopak velice uklidnovaloa a ac to bude znit divne bylo to prijemne. prozit veliky kontrast ziveho a mrtveho je , kdyz to jde prirozenou cestou velice smirlive a pekne. kdyz na to tak ted myslim tak to bylo dost zvlastni, ale nic cebo bych se mela bat.
utvrdilo to spise muj strach z zivych lidi. tech se bojim hrozne. ale mrtveho ne. ten je naprosto bezbranny a odevzdanny. nahy a mrtvy jsme si vsichni rovni, uz nemuzem konat dobro, ale ani zlo a to me na tom uklidnuje.
jinak co se tyce tech praktickych veci, tak to v zadnem pripade neni zadne mega umyvani, spise takove decentni oplachnuti. prevleknuti tela do pohrebniho rubase, cepce, zakryti obliceje. zabalit telo do prosteradla a prenest do jednoduche drevene rakve, kterou maji vsichni stejnou nehlede na majetkove bohatstvi. Na viku oznacit umisteni hlavy a hrebiky pritlouct viko k rakvi.