Zdravim opet do Cech.

Zustali jsme v Lime jeste o den dele nez jsme chteli, protoze nam bankomat sezral kreditni kartu a tim padem jsme trochu hrotili. Duvod byl ten, ze Ludvik vybiral z bankomatu v Puccalpe, a mezitim nekdo ukradl te bance tam data, takze ceska sporitelna z bezpecnostnich duvodu zablokovala kartu, takze bankomat nechtel kartu vzit. Kdyz jsme po delsim telefonate do cech zjistili situaci, poprosili ceskou banku aby nam kartu na hodinu odblokovala, ze si vyberem, tak mistni bankomat pro jistotu zpanikaril a kartu roztrhal na cimpr campr. Nastesti tedy mame jeste moji kartu a western union s reservou. takze zatim nejsme na mizine :)
Udelali jsme si jeste prochazku po Lime, nasli ulici, kde pro zmenu meli jen hudebni kramku, ale moc krasne, a dokonce cely kruhovy objezd s hudebninama.
Z Limy jsme odjizdela rada, ale stejne se mi bude styska po cilem ruchu, celkem me zacli bavit zavody autobusaku a taxiku, naucila jsem se propletat mezi auty, a i prvni spanelsky slovicka, davat si cerstvou vymackanou stavu z ananasu, pomerancu a jineho ovoce, co si nepamatuju nazev.
Uz jsem si i zvykla, ze jsem holt gringo, ikdyz porad si rikam, kdy uz se konecne poradne opalim, abych zapadla...

Odjeli jsme v pondeli odpoledne autobusem smer Arequipa. A to VIP busem, tak luxusni, ze jsem s nicim takovym jeste nejela. obrovsky sklapeci sedadla atd. K tomu se poustela televize s filmama, a to pekne nahlas.vedle nas sedela particka pubertalnich kolumbijcu, kterym nad nama mohli vypadnout oci z dulku. Holka vedle me na me porad zirala, a kdyz jsem mluvila cesky tak se tvarila, ze slysi martanstinu.
Prejezd 1000km byl pres noc podel pobrezi, rano jsme zabocili do vnitrozemi a nekolik hodin projizdeli nekonecnou pousti kameni, pisku a odpadku, stevardka pustila na televizi mistni hudebni klipy, ktere diky sve hlasitosti bylo zuviel i na me. Natoz pak prekvapeni,. kdyz cela particka vedle nas zacla hlasite prozpevovat s televizi. To bylo proste tak uprimne vesele a pritulne az z toho Ludvik usnul :)
Dalsi sok prisel, kdyz autobus najednou uprostred pouste pribrzdil, otevreli se dvere a stewardka vyhodila na okraj silnice obrovsky pytel odpadku. Normalka proste. Tady se na ekologii nehraje a lide bezne odhazujou odpad proste na ulici, jak jim to vypadne z ruky.

Dojeli jsme do Arequipy a objevili smogem prikryte hnusne mesto, kde jsme si koupili listek do Kanonu. Ano a to se dalo ocekavat, jedem se podivat do velkeho kanonu, turismo, takze jsme v prepoctu platili 500 kc za kazdeho. Coz kdybychom to vedeli predem, mozna bychmo si to rozmysleli. Takhle kdyz jsme ujeli 1000km tak se clovek jen tak neotoci a nejede zpatky. Odjeli jsme dalsim autobusem , uz mene exclusivni do maleho mestecka, ktery lezi na okraji kanonu, jmene Chivay. Cesta trvala asi 3 hodiny a vedla uz pres celkem velky horsky masiv. Objevili se stada lam, po ceste nastupovali horsti peruansti indiani, a me z te vysky zacla bolet priserne hlava. Nicmene jsme dojeli do krasneho udolicka, male klidne a velice sympaticke mestecko, maly peruanci, prevazne indiani v barevenych suknich, kloboucich, satcich, a priroda nadherna. Vecer zaclo prset, takze se trochu bojim pocasi, budeme doufat, ze se nepokazi. Mestecko je diky kanonu dobre vybavene, hostely na kazdem rohu, internet taky, ale zatim jsme nepotkali ani jednoho belocha, takze zrejme tu cestujou hlavne peruanci. A treba ted vedle me v internetove kavarne sedi jeden starsi peruanec a hraje nejakou pocitacovou hru :)

jo a mimochodem co se tyce fotek, tak ja fotim na klasiku, tim padem nebudu posilat zadne fotky. jen povidani. a fotky budou az se vratim.

papa,
a libam
Caja

Ahojte,

tak pisu dalsi pozdrav z Peru. Dva dny v Lime. Je mi porad teplo, a to prej je jeste dobry. Asi jo, protoze vecer se to celkem da a je prijemne. Ikdyz vecer se zase neda moc chodit venku. Jen po rusnych ulicich v uplnem centru. Jinde by to nebylo tak bezpecne.

Vcera jsem se jeli podivat na kopec, ktery se tyci na mestem. Jede se tam minibusem skrz jednu ctvrt, kde je dobre jen projizdet timto busem, a to na nas nekdo behem jizdy hodil jednu vodni bombu., coz bylo celke usmevne. Nevim jaky je spravny vyraz pro slum, vim, ze v brazili se tomu rika favela, takze to budu takhle rikat, protoze to v podstate je to same. Takze jsme vyjeli nahoru a tam se nam poskytl neuveritelny vyhled na 10 milionove mesto. Jeden smer od kopce k mori bylo bohate centrum a od kopce dal na druhou stranu se mezi kopci, na stranich rozpinal treti nejvetsi slum na svete ! a byl to neuveritelny pohled. kam se clovek podival tak byli doslovana nalepene "krabicky" obydli na sebe, jako kostky. a na prikrych svazich co to slo. no proste ulet. jsme fakt koukali.
to bylo snad tak velike, ze to clovek vubec nechape...

odpoledne jsem jeli vyprovodit jedny kamarady na autobusove nadrazi. A to jsme tu vypozorovali, ze stejne kramky se shlukujou do ulic vedele sebe. To znamena, ze jdete po ulici a najednou jsou tam jen obchody s matracema. jdete dal a dostanete se do ulice kde se prodavaji bryle. a tak dal a tak dal. takze kdyz jsem sli na autobusove nadrazi, tk jsem proste prisli do ulice kde byli jen autobusova nadrazi :) nekolik bloku je nadrazi a jdete a vybirate si, kde maj levne listky apod.
Vsude na ulicihc jsou stankari s cerstvyma stavama z ovoce, jidlo, furt jsou tu krepelci vejce, a hlavne se tu ji skoro jenom kure a ryze. coz je zajimave, ze oni tady sice jedi brambory, ale vlastne ne jako prilohu. bud samostatne jako jedna brambora udelena na nejaky zpusob anebo pak jako hranolky. A to brambora pochazi z Peru, a pestuji se tu stovky odrud. Tak ja jsem se tesila, jak tady budu ochutnavat ruzne pokrmu z brambor, tak to ne. zatim teda. Mozna az vyjedem nekam na venkov tak to bude jine.

dneska odjizdime z Limy smer jih. ceka nas 1000 km do mesta Arequipa, kde asi prespime a pak se chystame do Canon del Colca. Ktery je druhy nejhlubsi kanon na svete s rozpetim 1500 az 3000m do hloubky. Prvni misto ma canon, ktery je o 200km dal. Znamy Grand Canon v USA je polovicni jako tyto Peruanske :)
takze tam mame v planu cca 2-3dny vandrovani, jak nahore na okraji canonu, tak dole v udoli. zajimave je, ze canon je hlavne vulkanickeho puvodu. takze tam jsou pak i takove udolicka s krasnyma prirodnima ukazama. mno ale uvidime co vsechno stihneme. Peru je velke a prejezdy jsou hrozne casove narocne.

Takze ja uz zase koncim, a brzo se ozvu,

Zdravim vsechny !

Tak jsem druhy den v Lime. Let trval dlouho, ale dalo se to prezit, jihoamericke aerolinky maj sice hnusne jidlo, ale jinak fajne.
Hroznej rozdil letis v Londyne, SaoPaolo a nakonec Lima, kde pristavate tak trochu mezi odpadkama.
Ludvik byl na letisti, takze shledani stastne a pak taxikem do centra Limy do hotelo Espana. Moc pekny hotel mimohodem, v baracku, z dob dobyvatelskych, takze takove skoro daloby se rict evropske :)
Doprava v ulicich je silena. Autobusu, minibusy a taxiky se predhaneji, kdo koho predjedene. V podstate plati pravidlo, vidis kousek volne silnice pred sebou, at uz je to v jineho pruhu, kdekoliv, tak hned sup tam, pridat plyn, brzdit a musim rict ridici maji sve vozy zmerene na milimetry. Ale nejvic teda zavodej autobusy. Vischni tutaj, hlavne kdyz se predjizdeji, autobusy tutaj kdyz se riti k zastavec. Teda zastavce. to tady moc nefunguje. proste minibus zastavi a typek co prodava listky vyskoci jeste za jizdy a zacne nahanet postavajici lidi na chodniku. Hlavne ryhle nezdrzovat a jak se autobus rozjizdi naskakuej posledni cestujici. Nekdy autbus zastavi u krizovatky a stoji dokud je cervena, ale jakmile naskoci zelena, tak uz hned jedem a rychle dupnout na plyn. Dalo by se tomu rict rychla jizda :)
Jinak na ulicich velice rusno. Hromady lidi, spousta veci, kramku, cistici bot, prodejsi se vsim moznym, spousta hluku, ruchu, aut. Anglicky nemumi nikdo a jsem rada, ze Ludvik umi spanelsky fakt dobre. Lide jsou vztricny, ale poprve v zivote zazivam na vlastni kuzi, ze mam jinou plet. A pritom me to vubec nedochazi. Nepripadam si jina. Ale pri tom cela ulice vi, ze po nich jdou dva belosi. Lide se vylozene nedivaji, protoze preci jen jsme v hlavnim meste, ale jsme jini. A to je teda pocit hodne zvlastni.
Byli jsme na veceri v jedne restaurace, jmenovala se Havaji, a tam jsme si dali smazenou rybu. Tahaj to tady z more takze jsme to meli fakt cerstve a bylo to vyborne. Nevim jaka to byla ryba, protoze ten vyraz ve spanelstine nevi Ludvik co to je, ale chutnalo to skoro jako maso. Jeste to bylo udelane na zpusob steaku, takze mnamka.
Dneska se chystame vyjet na kopecek, ktery se tyci na mestem, na kterem (samosrejme) je socha krista. Mel by tam byt dobry vyhled na mesto.

a ted me tady uz uhaneji, ze mam jit. Tak zatim papa mejte se vsihcni moc hezky. Budeme v Lime jeste dnes v sobotu, a mozna uz v nedeli odjedem na jih zeme.

JAMINA: budu fotit na klasiku ! uz mam koupeny tri filmy, foma cb 200 :)

Ode dneska presne za tyden odletam do Peru ! :)

navrh pro OS Fokus, ktere rozjelo projekt siti patchworku s klienty. Byla jsem oslovena, abych namalovala jeden navrh. takze toto muj napad. Natiskla jsem sveho havrana na ruzne latky, a ty posilam ke zpracovani patchworkove deky. Jsem zvedava jak to dopadne, a doufam, ze jsem ten navrh neudelala nejak blbe, pro patchwork :) aby to bylo realizovatelne..

ahojte,
delala jsem ted nejakou objednavku destniku, a zbyly mi tu par plastovych retro a jeden cerny skladaci, kterych se potrebuju zbavit :) Kdyby jste chteli, tisknu podle prani, motiv a barvy si vyberete.
moje motivy asi znate, ale presto posilam inspiraci.
plastovy destnik je za 240,-

tak dejte vedet :)

mimochodem logo pro dilny, ty ruce, jsem delala dohromady s pani Helgou Weiss Hoskovou, malirka a uctyhodna to pani.
Absolvovala jsem u ni 4 navstevy, kdy jsme resili logo a povidali si, a smekam pred touto zenou. Duchem naprosto aktualni a se strizlivym nadhledem na svet. Ted ji vychazi v nekolika jazycich kniha, jeji denik z obdobi druhe svetove valky, ktery je prirovnavan k deniku Anne Franke.
Pri kazde navsteve jsem se u ni zasekla minimalne na dve hodiny, proste skvela zenska :)

a nejake zpravy z terenu :

delala jsem kratce lektorku v socialni dilne pro prazskou zidovskou obec. Projekt byl zalozen na myslence chranene dilny, ne pro postizene, ale pro socialne slabsi jedince, to jest lide v invalidnim duchodu, dlouhodobe nezamestnane apod s tim, ze snaha byla, aby se lide neco noveho naucili, ziskali pracovni navyky a mohli se na zaklade praxe dostat na jakousi uroven uzitecnosti a seberealizace. Meli jsme tri dilny, a jedna z nich byla sitotisk, kterou jsem zakladala ja. Zacinalo se tesne pred svatkem Chanuka, ktery se odehraval v prosinci, kdy se zapaluje osmi ramenny svicen a oslavuje se jedna historicka udalost.
Vymyslela jsem, ze pracovnici v me dilne udelaji kazdy svuj navrh svicnu, natisknem to linorytem na pranicka. Ja jsem to pak vyfotila, vytvorila sablonu a udelala jsem ze vsech svicnu pexeso. To jsme tiskli sitotiskem.
Logo, tedy ruce, jsme tiskli taky sitotiskem, jako visacky nebo rovnou na pexeso.





Svatek chanuka je pro zidovske deti trochu jako vanoce, respektive deti dostavaji darky, aby jim nebylo lito, ze ostatni maji darky a oni ne. takze jsme take tiskli balici papir.