Ze zkušenosti, já chtěla, když jsem byla malá, autíčko, ale otec tehdy řekl, že pro holky se autíčka nehodí a ať se neopovažuju na to myslet. Tak jsem si potají hrála s nějakým jeho malým autíčkem z dětství, když to neviděl.
Lego jsem měla jednu takovou obecnou sadu, úplně jsem ji milovala a pořád jsem z toho stavěla baráčky a blbinky. Mělo to tuším tři figurky, stromeček, pár kytiček, nějaké dveře a okna. Za totáče to byla hrozná vzácnost, mamka to dotáhla kdovíodkud a já si toho fakt vážila.
Když otec pochopil, že syna mít nebude, vyřádil se na segře, měla autíčka, na která si ukázala, k Vánocům svého času dostala nějaký Technic (na který jsem nesměla sáhnout) a tak. Ale jak říkám, on je každý člověk jiný, mě osobně to dělení na "holčičí" a "klučičí" hračky, barvy, cokoli, poněkud štve. Dala bych těm dětem vybrat a v ničem jim nebránila. A negeneralizovala bych. Já jen že holky se zájmem o "klučičí" věci nejsou výjimkou, stejně jako kluci se zájmem o "holčičí" hračky (slyšela jsem i o plno klucích, co si vyhrajou s kuchyňkou).