Když vyrůstají atomové hřiby...
Podtitulek: Černobyl nebyl jedinou velkou atomovou katastrofou moderní doby. Je tu ještě Tokaimura
Číslo: 085
Autor: ONDŘEJ FERRE
Str.: 25
Rubrika: Reportáž
Tragédie atomové elektrárny v japonské Tokaimuře snad pomůže završit diskuzi o skutečně všech aspektech využívání jaderné energie. Ta totiž - ačkoliv se dotýká každého - zůstává objektem zájmu především odborné veřejnosti. Média k všeobecné neinformovanosti ještě přispívají, když spor o atom prezentují jako konflikt - oni versus oni. Zastánci jaderné energie versus její odpůrci. Ve skutečnosti jde o spor lidstva s lidstvem samým. Vznáší se nad námi atomový hřib. A nukleární odpad dopadne na každého z nás. Vybírat si rozhodně nebudeme.
Oběti pokroku
Je čtvrtek 30. září 1999, 10 hodin 30 minut. V závodě na zpracování jaderného paliva v japonské Tokaimuře se rozbíhá nekontrolovaná řetězová reakce. Následuje výbuch. Nejhorší jaderná havárie v dějinách Japonska. Teprve za dvě hodiny jsou obyvatelé Tokaimury varováni, aby nevycházeli z domova a nevětrali. Za další dvě hodiny již úřady organizují evakuaci. Specialisté později naměří až dvacetitisíckrát vyšší úroveň radioaktivního záření, než je běžné. Nejméně 69 osob je ozářeno. Dne 30. září neselhala v japonské Tokaimuře technika, ale lidé, stejně jako v Černobylu. Stačila neopatrnost, nedbalost či opomenutí tří zaměstnanců továrn ya Japonsko se dočkalo nejhorší atomové nehody ve svých dějinách, nepočítaje atomové údery v Hirošimě a v Nagasaki. Co se vlastně stalo?
Nikdo nic netušil
Dělníci prováděli běžnou, několikrát denně opakovanou operaci. Přilévali do nádrže s kyselinou dusičnou roztok uranu. Tak vysoce obohaceného uranu, s jakým dělníci onoho osudného dne pracovali, se však do kyseliny nesmí dostat více než dva a půl kilogramu. Větší množství může nastartovat nekontrolovatelnou řetězovou reakci. Dne30. září1999sedokyseliny dostalo šestnáct kilogramů uranu najednou! Pokračování už známe - modrofialový záblesk, výbuch, zákaz vycházení, evakuace blízkého okolí podniku, 310.000 ohrožených lidí. Lidí, kteří nic netušili. Na golfovém hřišti sto metrů od továrny hrálo sedm mužů. Aniž by si něčeho všimli, byli vystaveni silné dávce radioaktivního záření. Dnes jim jde o život. Jestliže přežijí, ponesou následky celý život. Časem se na ně zapomene. Nevinné oběti pokroku.
Československý Černobyl
Říkával se vtip: Víte, co se stane, až vybuchnou Jaslovské Bohunice? Změní se hymny, Slováci budou zpívat "Kde domov můj?" a Češi "Nad Tatrou sa blýská". Podařený vtip. Smích člověku dochází, když si uvědomí, že slovenská atomová elektrárna pracuje se sovětskou technikou. Jak se však ukázalo, ani naše technika není o nic lepší. Právě ta totiž způsobila havárii naší první jaderné elektrárny. Československý reaktor A1, spuštěný v Bohunicíchroku1972, selhal poprvé už v roce 1976. Tehdy z něj unikl oxid uhličitý. Dva dělníci přitom zemřeli krutou smrtí. Jeden stačil ještě doběhnout k nouzovému východu, ten byl ale zamčený. Vedení elektrárny prý chtělo zabránit častým krádežím. Čecháčkovství bralo životy. V roce 1977 došlo na reaktoru k další havárii. Radioaktivní zamoření některých míst v okolí elektrárny bylo ještě po letech tak vysoké, že by se dalo srovnat se zamořením v okolí ukrajinského Černobylu v době, kdy odsud byli evakuováni první obyvatelé. Lidé pokojně žili, aniž by jim kdokoli řekl, že se nad nimi vznáší hřibovitý stín nukleární smrti.
Neopravený reaktor
Po roce 1977 už reaktor A v Jaslovských Bohunicích nikdy nebyl spuštěn. Dodnes není uspokojivě vyřešena jeho likvidace. Smrtící nástroj čeká na další příležitost. Japonská technika je na rozdíl od produktů centrálně řízeného hospodářství států bývalé RVHP přece jen nesrovnatelně spolehlivější. Nikdo ale nečekal, že právě, "bezpečné" japonské zařízení by se jednoho dne mohlo proměnit v atomovou pumu, která exploduje nečekaně a s ničivou silou.
Utajená odchylka
Zastánci jaderné energie opět a opět zdůrazňují, že je třeba důkladně zajistit "bezpečnost provozu". To se ovšem zatím nikde a nikomu nepodařilo. Například v Tokaimuře došlo k havárii již v roce 1997. Ozářeno bylo 35 lidí. Úřady tehdy tragédii označily za "odchylku". Takových odchylek se prý ročně dějí desítky. Ve většině případů se o nich nedozví nikdo jiný než vedení společností a samozřejmě - a bohužel - jejich oběti.
Energie za to stojí
Energie je totiž velmi výnosná. Proč by se tedy ti, kdo na ní vydělávají miliardy, měli vystavovat nebezpečné kritice? Jestliže by pravdivě informovali o všem, co se děje za zdmi elektráren, obyvatelstvo by se pravděpodobně brzy probudilo z letargie a začalo se zajímat o hrozbu, která se nad nimi vznáší v podobě atomového mraku. Atomové energie se jen tak nezbavíme. Tak jako čarodějův učeň z díla Johanna Wolfganga Goetha, stejně i lidstvo bojuje s duchy, jež samo vyvolalo a kterých se nyní nemůže zbavit. Absurdní je, že v době mohutné diskuze o atomové energii lidé ani neví, jak se zachovat v případě jaderné havárie. Vypukl by asi zmatek, automobily by ucpaly ulice a bránily v průjezdu záchranářům, lidé by vybíhali z domovů a hledali své blízké vystavujíc se smrtícímu záření.
Rádio a televize!
Ale o to se dnes nikdo nestará. Víme, že stačí málo a pokrok se nám může vymknout z rukou. Mluví se o tom, mezi lidmi i v médiích. Reálný efekt je však stále více než mizivý. Je ale povinností médií informovat, co dělat v případě neštěstí. Nevycházet z domu a zapnout si televizi nebo rádio! Každým kontaktem s radioaktivitou zamořeným vzduchem se člověk vystavuje smrtelnému nebezpečí. Důsledky byly velmi dobře popsány už v Hirošimě a v Nagasaki, japonských městech zničených explozemi jaderných bomb v srpnu roku 1945. Na kůži se objeví duhově barevné skvrny, pak se pokožka začne odlupovat jako listy ztrhacího kalendáře. Následuje krvácení z nosu a tělesná slabost a následuje smrt na akutní hemoblastózu. Tedy na leukemii, na rozpad krevních buněk. Atomový upír si vybírá svoje oběti.
Z Tokaimury do Temelína
Lidé by si měli uvědomit, že žijí jednou nohou v hrobě. Vzpomeňme na Tokaimuru. Ten čtvrtek 30. září 1999 byl obyčejný den. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se dělo něco výjimečného. Zničehonic rádio hlásí zákaz vycházení z důvodu radioaktivního záření. Ti, kdo byli na ulicích, se ve vteřině stali potenciálními mrtvolami. Pozor! Z Tokaimury do Dukovan nebo Temelína je to blíže, než by se podle mapy mohlo zdát.