NACITALKA: Jo, to jsme dělali. Ještě lepší ovšem je, když cesta kuličky není pokaždé stejná.
Co jsme udělali my:
1) V horní stěně byly tři otvory, děti si mohly vybrat, do kterého kuličku hodí.
2) Místo kartonových drah jsme použili šlejle (vždy dvě kolejnice, případně třetí = zábradlíčko.
3) Pod otvory do nižšího patra jsme nalepili nebo zapíchli nějaké překážky, takže podle váhy kuličky a nabrané rychlosti se někdy odrazila doleva, někdy doprava.
4) Dolní prostor byl rozdělen na několik sektorů - a děti mohly tipovat, kde to nakonec skončí.