ADD: to už je dost mimo záběr tohohle klubu, ale pokusím se nějak srozumitelně vysvětlit svůj přístup... My máme s manželem velmi podobný přístup k penězům - u většiny zbytných věcí si spíš řekneme, že je nepotřebujeme, i když bychom si je koupit mohli (a koupit bychom si je mohli právě proto, že si většinou řekneme, že tu konkrétní věc nepotřebujeme). Pokud už jeden nebo druhý přijde s tím, že něco opravdu chce/potřebuje (ať už pro sebe, nebo pro provoz domácnosti/domu/zahrady), po těch letech jeden o druhém víme, že to zvážil důkladně a nejde o nějaký náhlý impuls.
A rádi bychom, aby si podobně zdravý přístup k penězům vytvořily i naše děti. Protože budou vyrůstat v daleko lepším materiálním zabezpečení, než my (manžel je z chudých poměrů, u nás začalo být finančně dobře až v době, kdy já už měla základní návyky vytvořené a i potom na mě v mnoha ohledech byla aplikovaná "umělá chudoba" - nešetřilo se na vzdělání, na zážitcích, na kvalitě věcí, ale musela jsem se vždycky rozhodnout pro nějakou konkrétní věc/činnost).
Nechci, aby spadly do pasti toho, že "peníze jsou automaticky" - protože pak by je čekalo poněkud drsné probuzení (nebo, a to beru jako ještě horší výsledek, taky ne - viz moje sestra, která je prakticky profesionální parazit). Až budou "mít rozum", doufám, že bude možné se s nimi domluvit, ale v předškolním věku fakt nečekám, že budou chápat hodnotu peněz - a proto jim ukazujeme, že "velké dárky" jsou něco speciálního, co je jen při omezeném počtu příležitostí. Koneckonců, i my sami tíhneme k tomu, si ty větší věci nadělit opravdu k nějaké příležitosti (i když tam je část motivace to, že nejde jen o povolenku, ale skoro o imperativ se rozmazlit něčím zbytným, co by nám jinak smysl pro finanční disciplínu zatrhnul :-)