JELLYBEAN: Jasně, že dostat takovéhle dítě do oddílu není snem každého vedoucícho; na druhou stranu, nikdo není tak naivní, aby si myslel, že lze do oddílu přijmou jen děti zcela samostatné, optimistické a týmově založené. A byla by to nakonec i dost nuda. Bezproblémové děti přijdou a odejdou, ale tyhle, které má na začátku člověk chuť uškrtit, pokud to neudělá, si zamiluje a vzpomíná na ně dlouhé roky. A fungující oddíl pár takových dětí vždycky snese. Rodiče se holt musí smířit s tím, že dítě občas přiveze jen půlku věcí, s kterými odjelo, občas si způsobí puchýře, protože si do pohorek zapomnělo obléct ponožky a občas nejí, protože mu přece nikdo neřekl, aby jedlo. Ale přežily to nakonec všechny a většina bývá zpětně ráda, že měly příležitost se trochu zocelit. :-)

SANCHA: A to tvrdíš na základě čeho? Když nějaký chlapec zapomíná pomůcky do školy a nedává pozor na hračky kamarádek, tak jeho rodiče potřebují psychologa?
VESPER_INDIGO: Myslím, že nic lepšího než skautský oddíl (dobrý, pečlivě vybraný, s předchozím rozhovorem s vedoucími) nenajdeš. Za týden se nikdo samostatnosti nenaučí; to, co je na skautu fajn je právě ta dlouhodobá práce s dětmi, kdy vedoucí dávají dětem důvěru, dítě se nesnaží kvůli požadavku dospělých, ale solidaritě s vrstevníky... U nás v oddíle jsem podobné "mimoně" zažila a ti, co v oddíle vydrželi, jsou dneska velmi zodpovědnými vedoucími, studují v jiných městech, cestují po celém světě a kdo je jako malé nezažil, určitě by nehádal, že byli schopní šlápnout do kotlíku s večeří pro celý oddíl a tvářit se, že to není jejich chyba. :-)

VESPER_INDIGO: ona to taky neni zadna prdel. Sam jsem mel naprosto jasno, jak bude probihat vychova. Sledoval jsem i kamarady rodice v mem okoli, abych si ujasnil, co se mi libi a co ne a musim potvrdit, ze clovek uplne nevi, nez to zazije na vlastni kuzi. Samozrejme takovejch tech zasadnich veci se clovek drzi, ale je to jiny, nez jsem si puvodne myslel. U tebou popsaneho problemu to dle me stejne nejvic ovlivni rodina, protoze se muze vratit z tabora a kdyz mu mama rekne, ze je to chudacek, ze se tam mel spatne, tak to stejne nicemu nepomuze.

Jinak ja bych do toho rozhodne nesel. Hrozne by mi vadilo, kdybych zil s tim, ze mi nekdo spatne vychoval dite. To si radsi budu nadavat sam sobe :)

VESPER_INDIGO: ja se obavam, ze tohle zadnej kurz za tyden nezachrani. Co se tyce skautu, tak nevim, jak to funguje dnes, ale kdyz jsem tam chodil asi pred dvaceti lety, tak to byla rozhodne cenna zkusenost. Nejvic se mi tam libilo, ze nebyl opravdu NIKDO, kdo by mel jakekoliv vyhody oproti ostatnim. Samo takove ty schuzky 2x tydne ho nezoceli, ale vikendove vypravy byly kolikrat slusny peklo a to nemluvim o tabore, ktery trval 14 dni. Byt tebou, tak hledam neco takoveho, ale bez podpory doma to dle me stejne k nicemu nebude. Kdyz to vztahnu na sebe, tak jsem byl opravdu hodne rozmazlenej, ale to jsem byl jen doma, kdyz jsem mel vedle sebe mati. Na druhou stranu jsem nemel problem ve 13 vyrazit sam na vikend a vic na chatu, kde jsem se o sebe bez problemu postaral. V cem je konkretne problem? Nechce byt samostatny, protoze si neveri, ze by tu konkretni vec udelal spravne nebo je proste zvykly na spolecnost a samotneho ho to nebavi? Ono je to treba jen otazkou casu, nez dojde do puberty a zacne vyhledavat jinou spolecnost :)