BAVLNA: Na tohle téma mě napadá Rebeca Wildová - Svoboda a hranice, láska a respekt.
Mě se osvědčuje u obou dětí (2 a 4 roky), že pokud jim nechci/nemůžu dovolit nějakou činnost, která by je zrovna zajímala, snažím se jim vymyslet podobnou činnost na stejném principu.
Např. dítě má v hrnku čaj a lžičkou si nalévá čaj do jídla v misce. Vidím, že ho baví přelévat lžičkou, tak mu nabídnu podobnou aktivitu - dám na stůl velkej tác (popř. i igelit) a na to 1 nádobu s vodou, 1 nádobu prázdnou a lžičku a nechám ho přelévat..
Nebo když stříhá časopis či záclonu - vidím, že má potřebu stříhat, nabídnu mu tedy nůžky a papír, popř. kus látky...
Já se snažím co nejméně říkat "NE", snažím se vždy popsat tu jeho potřebu a domluvím se s ním, že to vymyslíme jinak.
Co se týče oblékání a česání, snažím se jim ty činnosti nějak zpříjemnit - náš dvouleťák měl dlouho problém s čištěním zubů, tak si občas bere do koupelny auto, někdy i knížku, dcera zas nemá ráda česání, tak se jí ptám, jak by si to přála, a ona třeba navrhne, že si u toho budem zpívat atd... Ale je to těžký, každé dítě je jiné a někdy je to holt "boj" ;-) Ale většinou jsou to jen určitá období - teď vadí oblékání, za měsíc to bude zas něco jiného :-)

NAVON_DU_SANDAU: dík.za ten rok a půl, co ubehnul od položení otázky, jsme se tím už nějak popasovali :)

Dovolim si dalsi doporuceni:

Pavla Koucka a jeji texty vychazejici z jeji praxe a vlastnich zkusenosti, z nasich luhu a haju a z nasi aktualni doby.
Tato kniha u me aspiruje na titul "the only parenting book you'll ever need to read":
Uvolněné rodičovství - Pavla Koucká | Databáze knih
https://www.databazeknih.cz/knihy/uvolnene-rodicovstvi-348904

NYA: psala jsem uz v Materskem citu, doporucuju toto, cetla jsem toho vic a tady je vsechno a jeste to je zduvodneny vzhledem k vyvinu mozku
Cesta ke šťastnému dětství Empatická výchova ve světle nejnovějších Gueguenová Catherine od 175 Kč - Heureka.cz
https://knihy.heureka.cz/...u-detstvi-empaticka-vychova-ve-svetle-nejnovejsich-gueguenova-catherine/

KOTENCE: U nás v těchhle situacích vůbec nejlíp funguje cíleně si domluvit "pravidla hry" před odchodem. Vysvětlit, že jdeme někam, kde nebudeme sami, pokud tam chceme jít a zúčastnit se, musíme jít stejně jako ostatní, atd... Totéž dělám, když jdeme někam, kde je potřeba být zticha a neprojevovat se (prohlídka zámku třeba). Je potřeba probrat to těsně před akcí a prostě vysvětlit, že teď a tady je okolnostmi vyžadován jiný modus operandi, než v jakém fungujeme běžně. Ony si to ty děti samy neuvědomí, ale to neznamená, že by chtěly záměrně dělat naschvály.

KOTENCE: Taky může být hodně rozjetá z řádění s dětmi. Naše starší je typ, které očividně vadí, kdyz se jí moc nevěnují a právě třeba kecám s kamarádkou. Začne pak dělat stupňující se kraviny. Pomáhá tak nějak průběžně udržovat přehled, co dělá nebo se jí občas na něco zeptat. No a právě ji to už rovnou říkám dopředu - přijde návštěva, budu se s ní bavit. Pak je o dost větší klid.

KOTENCE: A nepomáhá takové to přiblížení průběhu? Půjde nás tolik, bude tam ta a ta, půjdeme tam a tam? Nebudu plně s tebou, ale .....( Domluvit si nějaké pauzy spolu,...)?