LIONA: Určitě ne... ona by se přihlásila...:) A děláte "Kovej kovej kováříčku"? To se Aničce začalo líbit jako první... Moje mamka taky přišla s básničkami, ve kterých vždy převládá jedno písmenko... (na každé písmeno byla v té knížce jedna), ale pamatuje si jen čtyři a mají taky velký úspěch... Teď jsem taky přidala "Kuřátko a obilí" a něco ze Špalíčku (F. Hrubín). Teď se jí taky líbí různá citoslovce a zvuky zvířat... na ty nejvíc odpovídá.

Já si náhodou pamatuju celou knížku, kterou mi madre vyhodila, když jsem šla do školy, protože byla zdevastovaná :) strašně dlouho jsem ji z toho obviňovala :))) Byl to "Náš dům", ještě teď si to pamatuju... dycky obrázek nějakýho pokoje a k tomu básnička, tak kolem 10 veršů. Myslim, že od mala by děti v obrázkových knížkách (a i v leporelech, ať udělám id Petka radost) měli mít něco napsanýho.. třeba jen slova a tak... imho to dost vytváří vztah ke čtení (to nikdy není na škodu) a k jazyku...

Ja by som vas chcela poprosit o nasledovnu uvahu:

Plusy a minusy versovanych leporel (rikanky)

Plusy a minusy leporel bez versov (napriklad vo forme rozpravania a pod.)

resp. co podla vas vase dieta najviac bavi, uvedte aj vek. diky

KEYA: Delame spolu zatim jen paci pacicky a varila mysicka kasicku. Mam dost vnimavou dceru a rikanek malo.

Pripada mi neuveritelny ze mame tak hodnou dceru, trochu se bojim ze se ji venuju malo.

výtvor jedný dvouletý slečny ;)

maj to bejt kytičky...

WOOK: Hotovej Picaso :o))

jen tak pro pobaveni ;) tohle si dnes po snidani namaloval 5ti lety klucina, o kteryho se staram ;)

KEYA: Já si říkám, třeba ty děti později budou hodnější. Ale jelikož jsem realista, moc tomu nevěřím. :-D

SHEEN: Hmm, asi mám fakt zázračné dítě :)... Ale samozřejmě taky pláče, jen ne tak často...to další (někdy v budoucnu) mi to ale určitě vynahradí...

KEYA: Usne? Och, to snad není možný. Tak to se mi fakt nestalo. I v kočáru usnuli akorát, když se pořádně uřvali. ... Naše mám z toho byla úplně mimo, že jezdí s kočárem odkud se ozývá srdceryvný řev.

SHEEN: Aničku to taky někdy naštve, ale dost často trpělivě leží a pomalu se zkouší dotknout věcí, které ji zajímají... samozřejmě to nevydrží dlouho a pak z toho usne :)

KEYA: No jo, moje děti holt děsně iritovalo, že chtějí něco udělat, nějak se pohnout a nedokáží to. :-)

SHEEN: ...máme štěstí :)...

KEYA: Tak to jste šikovný, moje děti řvali, řvali a řvali. Teprve, když se mohli posadit či překulit, začali být klidnější a vnímavější zejména k hračkám, ale i k povídání, zpívání, ....

LIONA: My jsme hlavně povídali básničky a v té době taky poprvé aplikovali "kolotoč" nad postýlku... vždycky jen na chvíli. Teď (o měsíc později) je najoblíbenější hrazdička, protože si na předměty na ní zavěšené může i sáhnout a ono to chrastí! :))) Pořád povídáme básničky a za každou, kterou zná nás odmění úsměvem... (když má zrovna náladu) a někdy se i přidá :).

jedna kamoska pracuje s detma na onkologii. dela se tam kvalitni fotka, ale neni to zamereny jenom na ni. mel by nekdo zajem?

a jeje...to bude mit maminka radost az najde cervenou berusku na zdi v nove vymalovenam pokoji... ;-))

(ale hezky...)

Nejlepší je, když dětem mohutně stavím něco ze stavebnice nebo písku a než si stačím svůj výtvor vyfotit, bum bác a je po výtvoru. :-)

book ;)

Jako s panenkou? :-)