tomas polacek via fb:
Můj oblíbený komentátor, Martin Weiss, se v sobotních Lidovkách okrajově zmínil o rozhovoru s Hůlkou. Blbé je, že s ním souhlasím. Přesně to, o čem Weiss píše, mi bylo jasné už v té jevanské hospodě, kde jsme s Hůlkou mluvili. Ale neoponoval jsem, což byla chyba...
Výňatek z komentáře Proplivat se ke spokojenosti:
Daniel Hůlka, jenž si udělal jméno na české muzikálové scéně v době její sladké symbiózy s Grossovou sociální demokracií, v novém magazínu MF DNES oznamuje, že se rozhodl vyjádřit své znechucení z politiků, za něž se stydí stejně jako za ty komunistické: „Když jsem měl v nemocnici pocit, že chcípám, někdo pustil zprávy, ve kterých byl další politický skandál - a ve mně se znovu probudil ten mesiáš. Říkal jsem si, musíš něco udělat, a vzpomněl jsem si na Kryla...“ Mediální obraz zafungoval, mistr natáčí album bardových písní. K jedné z nich udělá klip, v němž budou „tragikomické záběry z parlamentu a ve finále taky pan Klaus, samozřejmě kterak si přivlastňuje plnicí pero“. Samozřejmě. Lze si představit něco předvídatelnějšího, něco vyžadujícího méně tvůrčí námahy, něco s větší zárukou přikyvování?