dnes v Lidovkách.
Děkujte bohu za komunisty
ÚHEL POHLEDU
Protestně naladěné voliče mohli získat rasisti nebo milionářští protikorupční spasitelé
Stoupenci myšlenek solidární ekonomiky a samosprávné demokracie, tedy myšlenek komunismu, nemohli být nikdy příliš nadšeni z dobrých volebních výsledků českých komunistů. Ti už za první republiky spojili svůj projekt se sovětskou diktaturou, která se brzy vyvinula v krutou parodii komunistických představ. V roce 1946 se vezli na vlně vypjatého nacionalismu. Obojí poznamenalo jejich projekt – stal se nacionalistickou diktaturou, navíc kontrolovanou SSSR. Současná KSČM je jistě dědičkou této diktatury. Nic pro skutečné komunisty.
Jenže také nic pro skutečné antikomunisty. Nepíše se rok 1946, ani 1948, ani 1968. To, co bylo na komunistické straně opravdu hrozivé, bylo důsledkem mocenské pozice a sovětského "spojence" v zádech. Dnešní KSČM je stranou nacionalismu malého národa, sociálních jistot a konzervativních hodnot. Jistě nic příliš vábného. Ale také nic, co by dnes čímkoli ohrožovalo demokracii a svobodu, nic, co by si zasloužilo onu zuřivou zlobu pravicových politiků a médií. Těm KSČM ve skutečnosti poskytuje nedocenitelnou službu. Brání je před následky jejich vlastních činů. Poslední volby to ukázaly obzvlášť plasticky.
Figura "poučení z minulosti" je častou záminkou pro bojování minulých válek. Jenže nebezpečí se nejmenují vždy stejně. Voliči KSČ z roku 1946 se "poučili z minulosti" a považovali za největší hrozbu Německo, nikoli Stalina. Dnešní vymítači komunistů jsou podobní. Převlékají ve své fantazii Filipa s Dolejšem do šatů Gottwalda a Clementise. Bojí se, protože se chtějí bát a přehrávat si dokola minulý příběh namísto mluvení o přítomnosti.
Služba české demokracii Volby do krajů byly hlasování mo zkorumpovanosti velkých stran a o škrtech a reformách této vlády. Obdobné škrty probíhají i jinde v Evropě a reakcí je vzestup krajně pravicových běsů. Přišli i k nám – v podobě protiromských pochodů, nacionalistických stran typu Bobošíková či Severočeši a neonacistů z Dělnické strany sociální spravedlnosti. Už nyní pochody krajní pravice eskalují napětí. Bojůvky neonacistů napadají Romy, takže celá jedna etnická skupina může mít strach kvůli své barvě kůže. Zároveň tu máme úspěšnou mainstreamizaci krajní pravice skrze iniciativu D. O. S. T., některá média a okruh dosluhujícího prezidenta. Po konzervativních hodnotách a rozeštvávání lidí je poptávka, k níž koneckonců přispěla i mediálně-politická kampaň pravice před volbami 2010, rozkastovávající lidi na staré – mladé, podnikavé – na dávkách, úspěšné – neúspěšné… Dva roky poté, když je stále více jasné, kdo všechno bude patřit mezi "neúspěšné", je o to přitažlivější krajně pravicová úprava tohoto rozkastování na Češi – Romové, respektive "nepřizpůsobiví".
Hrozbou jiného typu je manažerský populismus miliardářů typu Babiše, který chce "řídit stát jako svoji firmu". Jeho "protikorupční revoluce" sice není takovou hrozbou jako krajní pravice, i tak ale může přenést propojení velkých peněz a politiku na novou úroveň, která bude jen těžko slučitelná s demokracií.
Protestní energii, přítomnou v poločase vlády škrtů, zdražování a stále menších šancí pro stále větší skupiny lidí, mohly snadno získat strany rasistů nebo milionářských protikorupčních spasitelů. Nezískaly a v tom je historická zásluha českých komunistů a jejich služba české demokracii.
Komunisté dnes nemohou zakazovat knihy či posílat své odpůrce do vězení. Nemají v zádech SSSR a nehrozí jejich diktatura. Mohou a budou bojovat o své místo ve veřejném prostoru, o potvrzení toho, že patří do české demokracie. Je v zájmu demokratické pravice, aby toto místo našli i pro budoucnost, aby nedošlo k tomu, že "vymřou" a uvolní své místo konzervativní, antiestablishmentové a sociálně citlivé strany krajní pravici. Je v zájmu demokratické pravice připomínat jména jako Šmeral či Dubček a pečovat o tradici demokratického komunismu, ne se ji snažit druhorepublikánsky "vyříznout" jako "vřed" z "národního těla".
Nenadávejme komunistům, buďme za ně vděční. O víkendu přispěli k naší záchraně před fašistickou hrozbou, kterou na nás přivolává kolektivní nezodpovědnost pravicových politiků a médií.
Foto: V šatech Gottwalda a Clementise. Tak podle Ondřeje Slačálka vidí dnešní vymítači komunistů Filipa s Dolejšem (zprava). FOTO ČTK
MICHAL KRUMPHANZL
O autorovi: ONDŘEJ SLAČÁLEK, politolog a anarchistický aktivista e-mail: oslacalek@gmail.com