Řezníkovi chybí přesně to, co udělalo uměním Schejbalovu facku. Neumí si hrát s formou, jen ji rigidně naplňuje (těžko pak také může přivést k jakékoli katarzi). Svou pozici „umělce“ ničím neproblematizuje, ba naopak se za ni schovává. Ve výsledku produkuje jakousi podivnou směsici násilnické rétoriky a uplakané pózy. Chci všem nařezat a užít si jejich bolestí zkřivený ksichty – a ukřivděně pláču, když mi za to nezatleskají a nevysází sto táců, vzkazuje světu Řezník. Je to dvojnásobný alibismus.
Ve výběru terčů si Řezník užívá mocenské asymetrie. Asi nemůže čekat, že vstane nějaký bezdomovec a natočí proti němu stejně agresivní diss. Toho se nejspíš nedočká ani od žádného z českých Ukrajinců, a nejspíš ani Roma či oběti sexuálního násilí. Dává-li Typlt Schejbalovi a Kubíčkovi přednášku o „pohodlnosti“, je Řezník superpohodlný – rozdává údery lidem, o nichž ví, že mu je nemohou vrátit.
Je to prý jenom humor, nadsázka, říká Řezník a jeho zastánci. Dobrá, je-li toto nadsázka, co je tedy „sázka“? Řezník žije ve společnosti, v níž dochází k násilí na ženách, rasovým vraždám a útokům na bezdomovce. Jeho dlouhé a trochu otravné texty, v nichž se s těmito akty násilí ztotožňuje nebo k nim vyzývá, jsou prý „jenom humor“. Jenom? Není výsměch obětem jedna z nejodpornějších věcí, které lze tváří v tvář násilí dělat? Proč by měl humor být vždy nevinný?
Postmoderna kdysi razila „právo na vlastní příběh“. Dnes v debatě o Řezníkovi slyšíme neustále obranu, že jeho písně prostě „spadají do žánru“ horrorcore a každý, kdo je čte mimo tento žánr, prý prokazuje neznalost. Právem už není vyprávět svůj příběh, ale držet se pravidel vybraného žánru, právo máme tedy především na lhostejnost k okolnostem, do nichž vstupujeme. Je zpochybňování takového „práva na svůj žánr“ projevem ignorance? V tom případě nastal čas se k ní hlásit. Máme snad v době exploze všemožných „žánrů“ povinnost detailně a doslovně rozumět autorovu záměru a žánrovému kontextu, zatímco autor vůbec nemá zapotřebí rozumět kontextu, do nějž svým dílem vstupuje? Mají-li právo na účast v debatě pouze znalci žánrového kontextu, znamená to, že opět mají slovo jen experti. Musím být odborník na okrajové odnože současného rapu, aby se mi mohlo kompetentně nelíbit polévání bezdomovců benzínem v klipu nazvaném příznačně Konečný řešení?
Řezník Schejbal | A2larm
http://a2larm.cz/2013/12/reznik-schejbal/