Všichni jsme jen poddaní
Vojtěch Varyš, komentátor MF DNES 22. září 2015
Je směšné přikládat naší hlavě státu atributy monarchie; jenže právě domnělou důstojnost stvrzuje i skupina Ztohoven svým činem.
Skupina Ztohoven vyjádřila postoj vůči Miloši Zemanovi tím, že na Hrad místo prezidentské standarty vyvěsila rudé trenky. Symbol jasný, rychle rozpoznatelný – trenky jako obraz prezidentovy lidovosti a domnělého buranství; rudá barva jako náznak jeho náklonnosti k Číně a Rusku. Konzervativní reakce včetně Hradu na sebe nenechaly dlouho čekat: jde o zneuctění Pražského hradu, hlavy státu, o útok na stát jako takový. Ať už je prezidentem kdokoli, máme vůči němu zachovávat formální úctu.
Je komické, že v zemi hrdé na svůj ateismus, okázale dávající najevo odpor k autoritám a formálním předpisům, v zemi, kde se svého času i zakázalo používat šlechtické tituly, je prezident, tedy první úředník státu, vnímán jako konstituční monarcha. Sídlí na Hradě, má vlastní vlajku, když vstupuje do místnosti, znějí slavnostní fanfáry. Prezident jmenuje univerzitní profesory, zahajuje školní rok a drží projevy vůči svým poddaným – přirozeně z Hradu.
Proti atributům prezidentské funkce vystupovali Václav Havel, Václav Klaus i Miloš Zeman a všichni jim v různé míře nakonec podlehli, když byli sami prezidenty. Pražský hrad v sobě zřejmě má zvláštní moc, něco jako Tolkienův prsten. Koneckonců i lidoví vládci rovnostářského komunistického režimu sídlili na Pražském hradě. Když ani tohle nepraštilo do očí restaurátory demokratického režimu, neučiní to asi nic. Naše republika bude navždy tak trochu monarchií.
Vtipné však je, že diverzní akce skupiny Ztohoven nemíří proti domýšlivému majestátu, ale naopak ho podporuje. „Prezident, který se nestydí vůbec za nic“(jejich slovy), je sám zneuctěním Pražského hradu, měl by odejít a posvátné místo české tradice přenechat někomu důstojnějšímu. Další paradox: k důstojnosti vyzývá skupina vnímaná – a sama sebe prezentující – jako drzá, provokující, anarchistická. Kde se v komediantech, schopných vtipné výtržnosti, bere státotvornost? Protože myslí jako poddaní.
Českou společnost, zdánlivě liberální, ve skutečnosti však do morku kostí konzervativní, zvedají podobné akce ze židle. Nejde jen o skupinu Ztohoven či jejich blížence, třeba Rafany nebo Guma Guar, svého času dostával i Havel vyspíláno za to, když s Hradem nezacházel dostatečně pietním způsobem. Problém provokativních akcí je, že málokdy jdou za hranice dětského vzdoru. Jejich tvůrci jsou málokdy ochotni zasáhnout do vlastních životů.
Slovinská skupina Maska svého času realizovala pozoruhodný experiment. Tři její členové si změnili – i úředně – jméno na Janez Janša, což byl tehdejší slovinský premiér a vůbec barvitá postava tamní politiky (dnes sedí ve vězení za korupci, ale navzdory tomu vybojoval další poslanecký mandát). Vstoupili také do jeho strany a pořádali řadu akcí na jeho podporu. Náhodně přitom objevili, že politik se sám skrývá pod pseudonymem a jeho pravé jméno je Ivan Janša. Performeři zkoumali i svoje hranice: jejich rodiny nesly změnu identity nelibě; potíže měli i se sponzory nebo kurátory. Zašli však mnohem dál, než je pouhé kálení v galerii nebo vyvěšování spodního prádla.
https://www.facebook.com/piratskenoviny/posts/1001262986582939