CORWEX 14. 6. 2006
Domov

Prosklené životy
věrné reproduktory stěn
citlivé seismografy
v ústech starých žen
televizní ticho večerů
v nejdiskrétněji přenášeném šeru

Stažené z oblohy
zuřivé slunce
celou noc západ
v sítích lamp

MAEROR, 7.6.2006

PŮL CESTY

Narychlo do másla zakrojím ti vzkaz -
Až vstaneš
Budu jen několik mělkých rýh
Vedoucích napříč přes ráno

Žijeme samá nedokonavá slovesa
Těžce se probouzíme dnes
K něčemu krásnému

ZMYJKA, 9.6.2006

Smířená

Zlomená nadvakrát -
v kříži
a v kolenou.

Od kostí stoupá chlad,
prorůstám zemí...

To nekořením.

Kamením od vnitřností -
játra,
pak srdce.

Až do mne vytesají jméno,
stanu se náhrobkem.

Hanna

Jsem falešná hráčka
durové variace na Lolitu.

Spěšná rezonance
a rudý otisk rtů
na bílých klávesách.

Vážení posluchači,
vypněte mou reality show,
vždyť vydat se neumím
ani papíru.

ZMYJKA, 22.5.2006

Jsem bosým jazykem

Jsem bosým jazykem

Do svého včerejška se neobuju

Slízávám z chodníků
Pachuť dětí

Slimáčí stopy invalidních vozíků
Psí enuresis nocturna

Dlažba Karlova mostu
Se zadrhne štěpinou kamene

Pršelo

Perlovku lížu jako zmrzlinu
Od kořene

Všude kálí holubi

Jsem odřená
Na dřeň
Mrtvý kus masa

Až mě vyříznou

Jako stavitelům pyramid

Vykradače hrobů stejně nezajímá
Co vím

Můj svět oněmí

MAEROR, 20.5.2006


ŠTĚPY

Nejsem tak silný snad
Abych to vydržel
A přece řízni mne
Roubuj mne vším, co ještě máme
Vetkni mne do svých ran

Nejsem tak daleko
Abych to necítil

RICARDERON, 20.5.2006


Topím se potmě

Chtěl jsem bušit kladivem do noci
ale zavolali na mě policii
prý ruším noční klid

Tak loupu pomeranč
až padá omítka

Až na kost
až na rudou dřeň
a pryč je bílá

Tolik barev
tolik barev které ve tmě
nemůžeme vidět

Žvýkám černou dužninu
Takhle by mohla tma chutnat

Je kyselá a mohla by zesládnout
na zmlsaném jazyku
na konci vesmíru

Už nemohu dýchat
potím se
lepím se
bojím se

Proto se chechtám
jako blázen
Noční blázen - paninko

To si vyprošuji

Dřu vlhká záda o tu zeď
Nedivte se
je tma a rudá k rudé
potmě

Po mě

Potom

RICARDERON

Kruhy v nevzrostlém obilí

Tak už mu hořej svíčky

Je to jak hledat příbuzný
o kterejch jste slyšeli

ale až v dětství kde poslední píšťalky
otec vám stloukal

Uměl to otvíracím nožem
vždycky z jara
jen tu říkanku nikdy neříkal

I tak to pískalo
Ty už to ale neumíš
Ty už jen chrom a kůži

Jak se teď poprat s puškvorcem
najednou plné ho chřípí
a kejchat se musí na tom mostě

Jihlavka nutí bahno k hladině
a na bílé věži odbíjí zlom

Tak už mu hořej svíčky

Takys měl káču
to je let
bičem jsi do ní švihal

Perpetum mobile
nevídáno

Nezapřeš kořeny z puškvorce
ze tří řek
minulost jasně předčí
dnešní nanověk nepíská
netočí se

Ztracený příbuzný pamatujou
pálej svíčky

Každá jednou dohoří
ale až tahle...

Co po nich?

Zmyjka

Kolikrát

Kolikrát dají se slova
vložit do stejných ran?
Kolikrát hřeby? A kopí?

V poušti čeká mne prokletých čtyřicet let

Kolikrát vítr už zametal stopy?

RICARDERON, 19.3.2006

U Dyje

Hlína šťávu pouští
konečně
Potí se vinohrad – Potok lije
Zem dáví se vodna-tou

Sníh pláče při loučení
A všichni bez dojetí
s tvrdými koutky zbytky mrazu
v srázu stojí
Lítost není

Průvodčí ptáci pískají
z plic plných přes ten led
Jenž brzy už co?
Nevidět

Rozjezd je pomalý
pak jde to snáz

A Pálava snad znovu zas
jen jednou bílá

ZMYJKA, 25.3.2006


Sterá...

Hladová hejna slepých srn
Tříští si kosti o skla oken
To svět mě láme s každým krokem
Marně se modlím o milosti

Úplňkem měsíc vykleštěný
Na bledém mundí vlhké skvrny
Jak po stehnech mu teče chlad

Mokřady rozevřely pysky
To v koutcích očí pálí hřeby
Bezbožný svět a bezpotřebí
U z kříže třísky poklekat

Stromy se okotily mrazem
A slehly prvním zimostrázem
Jaro se vleče do zahrad

Na větvích svrasklé plody hostí
Koťat a ostnatého drátu
Trhám si límec od kabátu
A zkouším slzy polykat

Po mši jak mrtvě narozené
Kořeny v údech zapuštěné
Pohřbí mě u kostelních vrat

UNSEEN, 14.3.2006

odevzdaná


zalézá jaro za nehty
pomalu
a čpí hlínou
pročs tedy tolik slibovala?

závěje věčné
ledu rej
mrazy co nepominou

teď nezbývá než vyžít z mála…

ještě se vracíš
na skok
dva
rozrýpat nejspíš staré rány

na okně zmrzlé „věrně tvá“

odpouštím
počkám na havrany

Zmyjka
Církev s.r.o.

Čtyřicet dní
Jen tolik do smrti
Kupte si svíce
Hřeby
Vstupenku v předprodeji
Zdarma pro děti
Rezervaci spásy
Ve slevě
Nechte se ukřižovat*
Na počkání

*bez DPH a zmrtvýchvstání
negarantujeme

Corwex
101 (Sen o Tokiu)

Nad mapou Tokia
(to slovo samo klape jak diferenční stroj)
se točí hlava

Satelitní snímek barvy diod
sakury mrakodrapů rostou v bonsajích
neurony nároží a jejich vlastní život
a každý z nich se někde odráží

Tak oslnivě svítí jen
planeta když se stává hvězdou
když její světlo
tvoří vlastní den

Corwex
Posledním metrem

Čekal jsem dlouho
tma byla plná slov
o nebi a člověku
svázaném řetězem.
Čas jako žluté linky;
vteřiny jako sen.

Kolem šel muž
díry na rukou jsem mu vyčetl z očí
než zmizel, měl chvíli nad hlavou
rozprostřen věliký nápis
Anděl

Zmyjka
Odpustková

Prachs byl a budeš.
A další kecy.
Ale k věci:
Kolik zaplatíš, člověče,
když tvůj kříž na chvíli jiný povleče?

Unseen, 10.1.2006

nespolknutá


noc posledním svým ostřím
krájí čaj z nepálu
hladinu sladkou
nahořklý list

dobrého pomálu

pít
psát
a číst

Unseen, 3.1.2006

nadějná


poklekni, ovce, před oltářem!

a že tam nikdo nevisí?
absence kříže, těla, tváře?
to nic…spravíme kulisy
když se nám hlavní aktér mešká…

dostanem klíčky z víry semen –
- tři hřeby a jsi kristem dneška!
(na zítřek konkurz vypíšeme)

Nemesis

V noci k mé posteli chodívá holčička
co svírá v ruce malého koníčka.
Koníček má v hubě malinkou holčičku....
Takové memento holek a koníčků

Fin

jsi
jak pozdě
přemrzlý vzduch
nenadálý
sníh

jsi

a některé to ráno
kafe

si spolu dáme
dávno legend
zašlý čas

po pověstích
stejně znovu sníh

kafe
ráno
a klid