• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    RICARDERONAutorská poezie - Výběr
    Tohle je klub, kam budeme dávat best of Amatérská poezie. V tomto klubu se budou objevovat básně, které z nějakého důvodu budeme považovat za povedené. Diskuse o důvodech bude i nadále probíhat v původním klubu.

    PS: a někdy i jiné texty než básně. Fin
    rozbalit záhlaví
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    BURKHAR --- --- 16:13:54 12.6.2018
    53
    * * *

    Filipe, Nedory, Klenotníče!
    Chybíš.
    Krátkej nápis na dlouhym hrobě.
    Jsi pražskej Morrison,
    jsi Mozart Smíchova,
    jsi bufet na Knížecí
    a taky jsi ten skromnej chlap
    v Ponorce, kde tě sraly adorace
    mladejch studentek a starejch opilců,
    když jsem Ti nosil piva.
    Jak statečně odmítáš kořalky,
    i když Tě jejich područí dycky lákalo.
    Byli jsme sví hnusní chlapi před pípou a za pípou
    a večery končily dlouhejma rozpravama o hudbě,
    která nám chtěla žrát duše,
    ale nikdy se jí to nepovedlo.
    Ať už ses dával světu v bajkách, nebo v punku,
    bylo to upřímný a hluboký.
    Když jsem byl hodně malej,
    trochu jsem se Tě bál,
    jak jsi mlátil klavír kloubama,
    viděl jsem to z vejšky,
    tátovi na koni a Žiletky řezaly
    a v koupelně byla vana.
    A byli jsme lucky. I přes ten strach,
    jejž jsem proměnil v lásku.
    Tu k Tobě stále cítím,
    s její sestrou úctou.
    Ty vole, chybíš tu...
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    NEMESIS --- --- 18:27:22 3.12.2016 (+9)
    Do Prčic

    Vidím ti do hlavy.
    Nevidím. Jenom tuším.
    Netuším. Jen si skládám obrazy.
    A ty mé obrazy rušička ruší.
    Vždycky když odcházíš.

    Nechci ti ublížit.
    Vlastně se nechci zklamat.
    Zklamat se chci. Ale ne o tebe.
    Pořád se nevyznám v tom, co je s náma.
    Klidně mě rozeber.

    Dneska jsem odjela
    do Prčic. Žlutým vlakem.
    Ne vlakem. Vlastně jenom tramvají.
    Všechno je sypaný. Cukrem a mákem.
    K samému okraji.

    Dalo se do deště.
    Nedalo. Jenom krápe.
    Vlastně chci říct, že je dost slunečno.
    Nechápu. Možná ten nademnou chápe
    tu pravou skutečnost...

    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    JOSEF_K --- --- 20:36:49 10.6.2016

    Náš dům

    Všichni šli na balkon
    jako svislý pohřební průvod
    a dole sbírali
    co zbylo ze sousedky

    Byla stará a opuštěná
    páté patro je jistota

    Chlap ve čtvrtém je v předstihu
    má balkon plný prkýnek
    zní vrtačka, kladivo, hřebíky
    staví si Archu.

    V prvním jsou z obliga
    z balkonu visí podběrák
    a večer bude candát.

    Za pancéřovými dveřmi číhá náš dům.
    Hnusný jako duše jeho obyvatel,
    jejich smutek, strach, samota.

    Co chvíli zvoní a chtějí dál.
    Bydlím v pátém
    a to je jistota.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    AJVAJ --- --- 8:32:01 27.5.2016

    Bubáci

    I. Pondělí

    Dcera mi schválně nastavuje křivé zrcadlo:
    to z hrdla v mém rozkroku dělá se mi zle.

    A syn, má pýcha, žvaní, Bože, nesmysly,
    až kolem dásní vaří se mu sliny.

    Žena, jež mi kryje záda,
    už skoro nevidí.

    A doma máme přitom čtyry smrti,
    nepočítám-li smrt kanára.

    Tu jednu jsem dnes viděl:

    Když ráno žena
    drkotavou rukou nalévala čaj,
    tak Ona stála za ní
    a s něžným úsměvem a opatrně
    strkala otýpku prstů
    ženě do účesu.

    Žena si stoupla na špičky
    jak gejša s pěti kostěnými jehlicemi v hlavě
    a vykřikla.
    Ruce vyletěly,
    čaj stékal do podšálků.
    ale kostěná otýpka
    už stavěla v koutě
    hnízdo pro slaboučké hihňání.

    A já jsem se díval,
    jak z ženiny nakrátko ostříhané hlavy
    se k zemi snáší
    jeden velmi dlouhý vlas.

    II. Úterý

    Dcera mi křísá krásným čelem do čela,
    aby mi rozpoltila lebku.

    A syn, má pýcha, vystrkuje na mě pyšně nahé břicho
    a v chůzi vrtí zadkem sexbomby.

    Žena, jež mi kryje záda,
    s bezelstným úsměvem balancuje na hranách stolů.

    A doma máme přitom čtyry smrti,
    nepočítám-li smrt kanára.

    Tu jednu jsem dnes viděl:

    když odpoledne dcera
    mlátila do klávesnice
    prsty tvrdými
    jak kovové bodáky
    a ty přesné údery do skloviny
    mi budily zanícené nervy na spánku,
    tak Ona stála za ní
    a s vlídným zájmem se jí dívala přes rameno.

    Pak starostlivě opravila prstoklad
    a dceřin vzteklý výkřik
    málem přehlušil skleněné třesknutíčko:

    překlep
    a zlomený nehet cvrnknul do okenního skla.

    Otýpka v koutě stavěla hnízdo
    a já jsem na parapetu našel
    dlouhý a široký nehet,
    ačkoliv dcera
    jako všichni u nás
    si okusuje nehty téměř do masa.

    II. Středa

    Dcera nastavuje mým dvěma prstům oči
    jak šedě mramorové chodby do mozku.

    A syn, má pýcha, tajně, na záchodě,
    zkouší, věčně nanečisto, prudký úder proti.

    Žena, jež mi kryje záda,
    denně zametá své střepy.

    A doma máme přitom čtyry smrti,
    nepočítám-li smrt kanára.

    Tu jednu jsem dnes viděl:

    Když syn k večeru
    se holil před milostnou schůzkou,
    tak Ona stála za ním
    a byla vidět v zrcadle,
    jako by to ani nebyl upír.
    Bylo jí fajn;
    vždyť v úsměvu spustila temnou čelist
    a do hochovy ruky
    držící břitvu po dědečkovi
    rozmarně naznačila lehké drcnutí.

    Jen naznačila; nedotkla se.
    Syn se dál hladil ostřím po tváři.
    A Ona znova. A znova.

    „Tentokrát to ještě stihnu!“
    napadlo mě,
    Vykřikl jsem tedy.
    V tu chvíli
    šel její úder naostro.

    Syn sebou trhnul,
    zaklel, otočil se
    a po tváři
    rejsnutý krvavý šrám.
    „Zbláznil ses?“ volala má pýcha.

    Kostěný krvavý klacíček
    se pomalu sunul
    do šedivých úst.

    III. Čtvrtek

    Dcera na balkóně s rutinou katů
    váže mi z prádelní šňůry oprátku.

    A syn, má pýcha, dnes na záchodě místo úderů
    masturboval; voní mu potřísněné prsty.

    Žena, jež mi kryje záda,
    seká si prsty s pažitkou.

    A doma máme přitom čtyry smrti.

    Dnes v noci zabiju kanára.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    MAEROR --- --- 23:41:42 10.5.2016



    po přestěhování jsou
    květináče ještě nezorané
    zapadá do nich večer
    bezhlesý
    a s dřevnatými kořeny

    ještě jíme rukama
    vymýšlíme si budoucnost:
    někde tu musí být
    úplně všechno
    naděje v krabicích od banánů

    někde tu pod schody musí být
    prázdná schránka
    s dýchacími otvory u dna
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    NEMESIS --- --- 22:29:41 25.12.2015



    Vánoce v Petrovicích

    Kořeny lip dole u hřbitova
    jsou křehké jak nohy ploštice
    jako dno skříně do které ses schoval
    jak klidná chvilka u nás v trafice

    A přece tu nic pevnějšího není
    - neb unesou i tlapy Bářiny
    A ploštice v nich vždycky po setmění
    všem petrovickým měří vteřiny.
    FIN
    FIN --- ---
    RICARDERON --- --- 13:03:48 14.12.2015

    Smutným svědkem nové stovky
    mizející za pivo

    Zapomenuté uvozovky
    hned v prvním verši

    Blátivo
    a zima k tomu
    a daleký ten kousek domů

    Vědomě vzpřímen
    nakřivo
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    VINCENT_BU, 6.6.2015

    Fialová

    Za kopcem určitě bude les
    a kus louky
    ale nepotřebuji to vidět, dnes už nepotřebuji

    Určitě i tohle je krajina
    v níž tvé prsty připomínají jabloňové větve;
    opadávající rez — kdo by si bral do postele
    skládku sedaček, umyvadel
    kachliček a topení?

    Vždyť i v tobě už si rozklad bělí zuby
    buňky drží na neznámý povel

    A přece jsi krásná, obloha před soumrakem
    podkroví nachystané k hoření
    první jiskry, první hvězda
    rozžíhaný pruh nad obzorem —

    Slíbil jsem, že nebudu klepat na spící
    cizokrajné květy…
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    NATASHA, 5.2.2015

    Má dcera pochoduje lesem

    

I.

    Má dcera pochoduje lesem. Nemůže po svých, proto
    
používá mé nohy, mé oči a můj strach. Ve větvích
    
mizí její hlas, i volání za zaběhnutým jezevčíkem.

    Jsme tu samy. Samy a listopad.



    II.
    
Nejsme tu vůbec samy. Má dcera všechno vidí, ukazuje prstem
    
skrz poloshnilé šaty keřů, do mlh ve zcepenělém mlází.

    Tam nějaký trumpetista vyluzuje skřele, duběnky a pozdní

    podhoubí. Tito všichni poté diskutují; přesně ve tři odpoledne.
    
Pokouším se omládnout.



    III.

    Pokouším se omládnout, nejde to, má dcera pochoduje
    
lesem, její prstoklad na madle vábí ohrožené druhy.
    
Kam ses poděl, pitomečku s cigaretou? Les snese
    
tyto pokusy, ale divák dáví. Z nutnosti zpívám.



    IV.
    
Z nutnosti zpívám, má dcera pochoduje lesem,

    na této lavičce sedím pokaždé, když spí. Pokaždé
    
je slovo nakažlivé chuti. Přidáš si pokaždé,

    kašlaje na špek na břiše.



    V.
    
Má dcera v lese spí. Sedím na jiném místě. Hladina
    
je mrtvá, zato tajuplný dům ožívá. Jednou tu kdosi

    bude domácí, zatím garden smrdí listím.

    Zpod nového plotu se vynořují nory. Krteček
    
a kamarádi. Z nutnosti kreslím kroky do rozmoklé země.

    

VI.
    
Není možné lhát: ten les je malý. Každý chlap
    
ho krikeťákem přehodí, jen nemít plné ruce handsfree.
    
Má dcera pochoduje lesem, říkám: les jejích snů
    
je bezedný; říkám, hovořím, rukama mávám.

    Má dcera v lese spí.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    JANEQ, 2.2.2015


    tak aspoň se
    shodneme na Proustovi
    že nemá cenu hlídat ceny
    dalších myslitelů

    viděla jsi nás odplouvat
    mě a lodě
    táhneme za vranami do Malmö

    důrazně odmítám šoustání
    za účelem kompromisu v našich debatách
    důrazně odmítám Prousta
    jako mírotvůrce dnešního rána.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    OKEYA, 18.1.2015



    odlehly mrazy

    takovou zimu mám rád
    prostovlasou
    všude klid
    jen vítr skřípá na starou ceduli

    a Polabí se mi otírá o nohy
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    MAEROR --- --- 22:06:07 16.4.2013
    poslouchám tvůj dech

    18:04

    poslouchám tvůj dech

    jdu v jeho stopách
    odvalovaným šerem
    šátrajícíma rukama

    pod každou vrstvou
    kterou svléknu
    obnažím další otisky
    jako po převržených trilobitech
    nebo alespoň vím
    jak jejich nalezení
    způsobit


    21:27

    poslouchám tvůj dech

    sedím ti v tříslech
    vonících thajskou kuchyní
    přivíráš oči
    a rozčiluješ se
    nad mým uhýbáním

    ještě ne
    říkáš přitom
    ještě není čas na rybu s břichem
    plným snů
    v rýžovém papíře

    ale ucho je zvědavé a touží


    23:03

    poslouchám tvůj dech

    zkřehlá
    pokrčená slova
    těsně před začátkem parku

    za tvými zády
    dotýkám se bodu
    bolesti
    hranice
    z obou stran jinak měřené


    02:29

    poslouchám tvůj dech

    sedíš mi v slabinách
    a já tě
    dlouhými prsty rozděluji:
    ňadra liškám
    stehna krkavcům

    vím kudy vést řez
    a vzrušená
    že mluvíš jinak

    sním o všech dravcích
    které umím namalovat
    nebo sám
    předvést
    v kostýmu se zjančenou krví


    3:15

    poslouchám tvůj dech

    zrcátkem k ústům
    každou chvíli se přesvědčuji

    otázky
    dvě minulé otázky jak voda v uchu
    k nevytřepání
    ani když je převalím
    z boku na bok

    jaké to asi je...?


    15:06

    poslouchám tvůj dech

    říkáš mi
    mysli víc na sebe

    ale
    ono nelze na sebe myslet víc než
    právě k tobě
    když přibližuji sen
    rozparkem
    zažloutlého dne
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    MAEROR --- --- 13:13:49 11.11.2012


    ...

    zavěsím vlhký kabát vysoko ke stropu
    protože tam
    nemůže kopat nohama
    a taky aby neodešel

    a pak se zamkneme

    a ty mi mezi řečí daruješ noc
    která se nestane
    dokud se budu vracet
    FIN
    FIN --- ---
    ZMYJKA --- --- 16:05:28 3.10.2012

    V odrazu okna autobusu

    Potřebovala bych zešílet
    - už tisíc let
    chodím stejnou cestou
    - už to ani nebolí,
    jako špatný sex
    - tupé tušení tvaru,
    bušení břicha o břicho
    křupání kyčlí -
    až skončí,
    můžu na chvíli usnout:

    nemyslet.

    [ ZMYJKA @ EmOtivNÍ pOeSie ...aneb despoticky vladce chce poesii a ne sracky.. ]
    FIN
    FIN --- ---
    ze stromu visící

    na svislém břevnu vyschlá víra
    na vodorovném naděje
    zpěv hřebů v kloubech netopýra
    vyznání vlků, závěje

    horečka hranic slunovratu
    pod bílým sněhem sivý stín
    zoufalství zkulo si zbroj z plátů
    hladové modly vlastních vin

    sám sobě bohem, soudcem, vším...

    Unseen
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    NATASHA, 19.9.2012

    ***

    Zabrala nejlepší pohovku
    u největšího stolu
    v kavárně.

    Zarputile hledí
    do desky stolu,
    ignoruje šípy výčitek,
    jimiž se hemží trnož
    i lenoch.
    Neslušně olizuje lžičku.

    Slečno, bude vás ještě víc?

    Ale na takové otázky
    v tomto světě opravdu nejsou
    odpovědi.

    MAEROR
    MAEROR --- ---
    NATASHA, 14.9.2012

    Marie

    Marie, jednou ke mně přijdeš
    ve snu,
    budu mít papuče a otázky,
    ty budeš mladá a rovná
    jako smrk omorika,

    zato já se stočím v hnízdě
    do polohy plodu
    a nechám se krmit šňůrou,
    která vede skrz.

    A ty se budeš smát, jak moc se bojím,
    že na mé otázky jsou odpovědi
    a že je mohu mít. Jednou to budu já,
    kdo se blíží k utrpení,
    a ty budeš držet nohu ve dveřích.

    Marie,
    vidím to jasně před sebou.
    Čtvercový stůl. Nudle s mákem.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    RICARDERON, 16.8.2012


    Když jsme se sestěhovali
    pořádali jsme závody
    rychlovarných konvic
    a topinkovačů

    sedělas vždycky na lince
    se sklenkou mávala nad hlavou
    a křičela Moulinex Moulinex

    já drmolil mantru Eta Eta
    a ještě teď mi řvou hlavou
    žlutí ptáci


    V kuchyni jsme měli dvě židle
    jen dvě židle protože
    kuchyň byla naše
    návštěvy jsi do ní nepouštěla
    a já s nimi potom trucoval
    na zemi v obýváku


    Koupelnu jsi proměnila v úplný lázně
    ale tak trochu pro ženský
    od tý doby jsem se jen sprchoval
    a holil se jen v rychlosti
    ty sis pak vždycky stěžovala
    že píchám


    V létě jsme vždycky chodili pozdě
    v práci to nikomu nevadilo
    a já už nemůžu nikdy snídat někde venku


    Žebra jsou dvířka
    košíku na piknik
    ve kterém nechybí
    cigarety
    nůž
    zápalky
    ani kamení

    žebra jsou křídla žlutých ptáků
    kteří nevzlétnou
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    RICARDERON, 16.8.2012


    Jsi jako tohle léto
    Samej smích ale mě nevoblafneš
    Za očima máš podzim
    a to nejsme ani v půlce

    Jsi jako tohle léto
    Vždyť já si ještě neužil
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    HANNA, 8.8.2012


    na březích lícních kostí
    pozorujeme se bez příčiny
    jako když jsme jednou
    kradli krabicáky
    a klouzali se domů
    jizvami po autech
    řekl jsi mi tehdy
    že ti někoho připomínám
    někoho mnohem staršího
    než jsme dnes
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam