GAF: tak jako jedno to neni, ze pokud neco extremniho chces musis proste naboostovat pomoci karmy a ta neni zadaco, pravda shadowrun proste nepocita ze superhero class, nebo aspon ne uplne, vzdycky je o pak pretazene nebo nedotazene... da se to ovlivnit tim, kolik bodu das postavam do zakladu.
chtel jsem tu hrat tuhle linku, ze jako supermany typu wolwerine, spiderman a spol, ale nikdo se nechyt, neni to tu moc comixove zamerene rek bych...
Vem si treba Motoko Cisonagi a pokus se ji udelat podle pravidel shadowrunu, jestli se Ti to povede, udelej jeste Bateau a budem a muzem pak zahrat GITS, co ty na to?
Ja bych do toho jako sel, ne ze ne.
Jinak ja zas pochopil jak jsou mysleny ulice VELKOMESTA. Praha je desiva prdel, kdyz srovnas s ukrutnou prazdnotou nedelniho dvacetimilionoveho mesta plneho mrakodrpau, socek, smradu, pulicnich kazatelu... nam hrozne chybi, jako Evropanum ten pohled na azijska a jihoamericka mesta, ktery se v Shadowrunu hrozne odrazi. Vsimnul jsem si toho az kdyz jsem to videl na vlastni oci, je to, jakobychom zapomeli na jeden level cele hry.
SaoPaolo v nedeli je proste misto, kde nekoho muzes pobodat na ulici a ovolnym krokem odkracet.
Uvidi te tri socky, kery se otocej a zapomenou.
Zaroven vrazis do multikulturniho davu ne turistu, jako je tomu v Praze, ale proste vsech tech lidi, co tu maji cvtvrti a zijou podle uplne jinejch pravidel.
Prvni mesic Ti pripadne, ze litat 2x tydne letadlem je neco zvlastniho, pak zjistis, ze pokud delas business nic jineho te neceka, taxiky, bary, letiste, anonimni ulice.
Sotva stihas si do pameti nahravat mista, jmena ulic... nemas cas prozkoumat zkratky a vychytavky, beres co je, jako kdyz v bitce zvednes dlazebni kostku, abys mel zbran...
Tohle je ma experience, ktera mi pomohla pochopit cyberpunk jako dalsi rovinu existence. Nerikam, ze London, Praha, Barcelona a Pariz jsou neco mensiho, neco moc jineho, nez Rio a Sao Paulo, ale je proste jine, kdyz to vidis ocima intenzivnich zablesku okamziteho businessu, kdyz v jednom meste koupis fet a v druhem ho vyjedes a mazes do vysoce technicky specializovaneho mista abys tam byl hackerem o 4 levely vis nez vsichni ostatni. Pak jdes po ulici a vidis sileneho kazatele, typka, co okrada pred Tvejma ocima dva turisty a vidis, predavkovanyho na ulici. Pak proste vystoupis z taxiku, abys koupil cigara a nejakej spinavej typ, nastesti bez noze, Te chce nasilim obrat... kdyz ses ja, tak nastoupis do taxiku, pote co do nej zduchnes az upadne, nekdo jinej by ho klidne zabil a dav by se jen zavlnil.
U vil bohatych a stredni tridy bezne hlidkuji lide v sakach nebo unformach a neexistuje, ze by nemeli samopal, bezny hlidac ma bubinkovy revolver a neprustrelnou vestu.
Je 33C ve stinu a tebe za 24 minut ceka dalsi skok letadlem. Chvilku budes muset vysvetlovat, proc mas prirucni zavazadlo plne dratu, harddisku a podivne poslepovane elektroniky...
Datove toky jsou nepredstavitelne pomale, kdyz neco chces, musis si to vzit na miste...
Takhle to vidi nekdo, kdo prijede delat v hexadecimalnim kodu do Brazilie, kdyz se predtim zastavil v Parizi a nez se dostane do Prahy, zastavi se v Lodynske MTV.
Videl jsem ted cyberpunk z pohledu hackera, zjistil jsem, ze opravdu chodim ulicemi Shadowrunu. Relativne straslive vzdelany [pocitace na cca 5], relativne ulny punk [s vyholenou hlavou, kerkama, pircama, bosky mezi kravatama a sakama]... mas jen notebook, tri trika a druhy dziny jsou v pradelne, panaky v kazdym hotelovym baru chutnaj stejne [jsi bohaty proti vsem okolo, mas po kapsach dve firmeni a jednu svou kreditku].... od ostre reality Te deli cerny brejle, jedno zduchnuti, obcas nabouchana ochranka, ktera vubec nevi, co jsi zac...
Tesim se do Tokia, reverese.