OVERDRIVE: popravde mam posledni dobou nejradsi runy kde se strili jen naprosto minimalne. Ne ze bych byl pacifista :) ale presli jsme od military ke spionaznim romanum.

Ctu ted docela zajimavou knizku, jmenuje se Rewire, a je tam par zajimavejch poznatku z psychologie/psychiatrie/neurovědy. Kromě neustálýho učení mozku a vytváření nových stop a synapsí, a faktu, že se přišlo na to, že narozdíl od různých přecdchozích terorií se produkce mozkových buněk vlastně nikdy nezastaví (dřív se učilo, že jejich počet je konečný a daný někdy ke konci dospívání) je tam uvedenj experiment, kterej mi v souvislosti s RPG/simulací jako tréninkovou metodou dává docela dobnrý smysl. Naučili pár studentů hrát na piáno, pak první kontrolní skupina pokračovala v tréninku každá den, další kontrolní skupina se na to úplně vysrala a další kontrolní skupina trénovala jen "jako" v imaginaci. U skupiny která cvičila a u té, která cvičila jen v představách ukázalo EEG další rozvoj snynapsí a prohlubování naučené "aktivity", ti co se na to vykašlali tuhle dráhu v pdostatě ztratili. Ve zratce, jde o dráhy které mají při jednáíání vliv na naše reakce v nevědomé úrovni, naučené a bleskové reakce a odpovědi systému nevyžadující vědomou kontrolu.. Proto mi přijde, že cvičit systémové myšlní, rozhodování na základě nedostatečných informací, proaktivitu při dopl%nování potřebných informací, aby rozzhodnutí bylo co nejlepší ve vztahu k požadovanému výsledku atp, na to se nejen shjadowrun hodí víc než dobře.
Taky jsem někde četl, a to nevím přesně zdroj, že člověk který pochopí aspoň pravidla dračíku nebo jiné hry, má mnohem větší tendenci se na svět dívat jako na souhru určitých faktorů a je lepší v analýze situace a možných výsledků jednání. Opět, na podvědomé úrovni. Trochu to do svých her asi implementuju.
Na druhou stranu, čistě expresivní umění, čímž může RPG session taky dost dobře být, už jsem dlouho nezažil. Holt, vyprávím příběhy s pointou....začínám při stavbě od konce dost často, abych věděl jaké stopy a indicie můžu nabídnout.