Znaky a symptomy


I když pokročilá rakovina může způsobit bolest, není to vždy první symptom. Rakovinové symptomy mohou být rozděleny do 3 skupin:


* Lokální symptomy: neobvyklá zduřenina (tumor latinsky znamená zduřenina), krvácení, vředovitost nebo žloutenka.
* Symptomy metastáze: zvětšené lymfatické uzliny, kašel a hemoptysis, hepatomegalie (zvětšená játra), bolest kostí, zlomeniny postižených kostí a neurologické symptomy.
* Systémové symptomy: úbytek hmotnosti, nechutenství a podvýživa (chřadnutí), silné pocení (noční pot), chudokrevnost a specifický paraneoplastický fenomén, trombózy (srážení krve v cévách) nebo hormonální změny.


Uvedené symptomy nejsou příliš specifické, mohou být způsobeny mnoha jinými nemocemi. Často je proto rakovina objevena náhodou při vyšetření pro podezření na nějakou běžnější chorobu. Mnohé nádory jsou však rovněž diagnostikovány v průběhu pravidelného skríningu.


Typy rakoviny

Rakoviny pocházejí z jediné buňky. Proto rakoviny mohou být klasifikovány typem buňky, v které vznikly a její lokalizací.

Karcinomy pocházejí z epitelní (kožní) buňky, digestivního traktu nebo žláz. Leukémie začíná v buňkách kostní dřeně. Lymphoma je rakovina pocházející z lymfatické tkáně. Melanoma vzniká v melanocytech. Sarkoma začíná ve spojovací tkáni kostí nebo svalu. Teratoma začíná v zárodku buněk.


Rakoviny dospělých

Rakoviny dospělých jsou obvykle formovány v epitelních tkáních a jsou asi často rezultátem dlouhého biologického procesu souvisícího s interakcí exogenních expozicí s genetickými a jinými endogenními charakteristikami mezi susceptibilními (citlivými) lidmi. Např.: karcinóm měchýře, krvní (a kostní dřeň) - hematologické malignance, leukémie, lymfoma, Hodgkinova nemoc, non-Hodgkinova lymfoma, multiplexní myelóm, mozkový tumor, rakovina prsu, cervikální (krčková) rakovina, kolorektální rakovina - ve střevě, análu nebo apendixu (slepé střevo), esofagelní (jícnová) rakovina, endometriální rakovina - v děloze, hepatobuneční karcinóm - v játrech, gastrointestinální stromátní tumor (GIST), hrtanová rakovina, plicní rakovina, mesothelioma - v pleure nebo perikardiu, orální rakovina, osteosarkoma - v kostech, ovariální (vaječníková) rakovina, pankreatická rakovina, rakovina prostaty, renální buňkový karcinóm - v ledvinách, rhabdomyosarkóma - ve svalech, kožní rakovina (včetně benigních mateřských znamének a dysplastických nevi), žaludeční rakovina, testikulární (týkající se varlete) rakovina (samovyšetření testikulární rakoviny) a rakovina štítné žlázy.


Dětské rakoviny

Rakovina se může též objevit u dítěte, zvlášť u velmi malých. Jde o abnormální genetické procesy, kdy se nedokázalo zabránit klonální proliferaci buněk s neregulovaným růstovým potenciálem. Vyskytují velmi brzo a postupují velmi rychle.

Nejvyšší výskyt rakoviny u dětí je během prvního roku života. Neuroblastoma je nejčastější kojenecká rakovina, která je následována leukemií a rakovinami centrálního nervového systému. Dívky i hoši - kojenci mají v podstatě stejný průmerný výskyt rakoviny, ale ve většině typech rakoviny mají bílí kojenci podstatně vyšší výskyt rakoviny než černí. Relativní přežití pro kojence je velmi dobré u neuroblastomie, Wilmovém tumoru a retinoblastomie, ale ne pro většinu ostatních typů rakoviny. Dětské rakoviny obsahují, od nejčastějších po nejméne časté: neuroblastomie, leukémie, centrální nervový systém, retinoblastomie, Wilmův tumor, embryová buňka, sarkómy jemné tkáně, hepatické (jaterní), lymfomy (např. Hodgkinova nemoc), epitelní.


Diagnostika rakoviny


Biopsie

Biopsie vede k definitivní diagnóze většiny nádorů. Vyžaduje odebrání buněk a/nebo kousků tkáně na testy u patologa. Tkáňová diagnostika indikuje typ buňky, který proliferuje (roste), jeho intenzitu (stupeň dysplazie - porucha vývoje nebo růstu), jeho rozsah a velikost, a - někdy s pomocí cytogenetiky a imunohistochemie - prognostické a terapeutické determinanty.

Biopsie může být léčivá, pokud je vybrána celá léze. Pak se testují vzorky z největší blízkosti, aby se prokázalo skutečné odstranění celé zhoubné tkáně.

Typ biopsie závisí na vzorkovaném orgánu. Mnoho biopsí (např. kožní, prsní nebo jaterní) možno provést z vnějška. Biopsie jiných orgánů se provádí v anestézii a požadují chirurgii.


Skrínink (vyšetřování)

Rakovinový skrínink značí široké užití testů na detekci rakoviny v populaci. Je to často levná, neinvazivní procedura. Jsou-li detekovány znaky rakoviny, provádí se kvůli potvrzení diagnózy více definitivních a invazivních testů.

Skrínink na rakovinu může vést ke skorší diagnóze. Skorá diagnóza může vést k prodlouženému životu. Mnoho různých skríninkových testů bylo vyvinuto. Střevní rakovina může být detekována testem fekální záhadné krve a kolonoskopií, která redukuje výskyt rakovin a mortalitu, převážně detekcí a vybráním předrakovinových polypů. Podobně cervikální cytologické testy (užívající Papovy výtěry) vedou k identifikaci a odstranění předrakovinových lezií. Časem toto testování znamenalo dramatickou redukci výskytu cervikální rakoviny a mortality. Prsní rakoviny mohou být detekovány sebe-vyšetřením prsou a pravidelním skríninkem mamogramy. Testikulární sebe-vyšetření je doporučeno mužům od 15 let na detekci testikulární rakoviny. Rakovina prostaty může být skrínována digitálním rektálním testem spolu s ročním testem specifického krvního antigenu prostaty.

Skrínink na rakovinu je kontroverzní v případech, není-li známo, jestli tento test aktuálně zachrání život. Kontroverze roste, není-li jasné, zda-li výhody skríniku převáží risky následních diagnostických testů a rakovinového léčení. Např.: u skríninku na rakovinu prostaty, PSA test může detekovat malé rakoviny, které by nikdy nebyli život ohrožující, ale jednou detekované povedou k léčbě. Tato situace, zvaná naddiagnostika, značí pro lidi risk komplikací z nepotřebné léčby jako chirurgie nebo radiace. Následné procedury užívané na diagnostiku rakoviny prostaty (prostatová biopsie) mohou způsobit vedlejší efekty, včetně krvácení a infekci. Léčba rakoviny prostaty může způsobit inkontinenci (neschopnost kontrolovat močení) a erektilní dysfunkci (erekci nedostatečnou na styk). Pro tyto příčiny, je důležité vzít v úvahu výhody a risky diagnostických procedur a léčby při posuzování, či realizovat skrínink rakoviny.

Použití medické imaginace na hledání rakoviny v lidech bez jasných symptomů je podobně problematické. Je tu signifikantní risk detekce incidentaloma - benigní lezie, která může být interpretována jak zhoubnost a být subjektem potenciálně nebezpečného šetření.


Léčba rakoviny

Rakovina může být léčena chirurgií, chemoterapií, radiační terapií nebo jinými metodami. Výběr terapie závisí na lokaci a velikosti tumoru a na stadiu nemoci.


Chirurgie

Je-li tumor lokalizován, chirurgie je často preferovaná léčba. Příkladné procedury obsahují prostatektomii (odstranění celé nebo části prostaty) pro rakovinu prostaty a mastektomii (chirurgické odnětí prsu) pro rakovinu prsou. Cílem chirurgie múže být buď vybrání jen tumoru, nebo celého orgánu. Protože jediná rakovinová buňka může narůst do velkého tumoru, odstranění jenom tumoru vede k větší možnosti rekurence (opakovaného výskytu). Okraj zdravé tkáně je často odříznut na dovolení malého množství tumorových buněk.

Popři odstranění primárního tumoru, chirurgie je často nutna pro „staging“ (proces klasifikace nádorů), tedy určení rozsahu nemoce a či tu byli metastáze v regionálních lymfatických uzlinách. Staging determinuje prognózu a potřebu pomocné terapie.


Chemoterapie

Chemoterapie je léčba rakoviny lékmi („antirakovinové léky“) ničícími rakovinové buňky. Interferuje s buňkovým dělením různými způsoby, např. s duplikací DNA nebo separací nově formovaných chromozomů. Většina forem chemoterapie zasáhne všechny rapidně se dělící buňky a není specifická pro rakoviné buňky. Proto chemoterapie potenciálně může poškodit zdravou tkáň, speciálně ty tkáně, mající vysoký výměnný stupeň (např. intestinální obložení). Tyto buňky se obvykle samoobnovují po chemoterapii.

Protože některé léky pracují lépe spolu než samé, 2 nebo víc léku jsou často dány současne. To se volá kombinace chemoterapie; nejvíc dávek chemoterapie je užitých v kombinaci.


Radiační terapie

Radiační terapie (též zvaná rádioterapie, X-ray terapie, nebo iradiace) je užití určitých typů energie (zvaných ionizující radiace) na zahubení rakovinových buněk a zmenšujících se tumorů. Radiační terapie zraňuje nebo ničí buňky v léčené oblasti („cílová tkáň“) ničením jejich genetického materiálu, dělajíc nemožným pro tyto buňky pokračovat v růstu a dělení. I když radiace ničí rakovinové buňky i normální buňky, většina normálních buněk se může obnovit z efektů radiace a fungovat správně. Cíl radiační terapie je zničit co nejvíc rakovinových buněk, a současně limitovat poškození okolních zdravých tkání.

Radiační terapie může být použita na léčbu téměř všech typů tuhých tumorů, včetně rakovin mozku, prsou, krčku, hrtanu, plic, pankreasu, prostaty, kůže, páteře, žaludku, dělohy, nebo sarkomů jemných tkání. Radiace též může být užita na léčbu leukemie a lymfomů (rakovin krvotvorních buněk a lymfatického systému). Radiační dávka na každou stranu závisí na mnoha faktorech, včetně typu rakoviny a tkáně a orgánů v okolí, které mají být zničeny radiací.


Klinické testy

Klinické testy, též zvané experimentální rakovinová léčba nebo výzkumní studie, testují nové léčby na lidech s rakovinou. Cílem tohoto výzkumu je najít lepší metody lěčby rakoviny a pomoci rakovinovým pacientům. Klinické testy mapují mnoho typů léčby jako nové léky, nové postupy chirurgie nebo radiační terapie, nové kombinace léčby, nebo nové metody jak genová terapie.

Klinické testy jsou jedním z finálních stadií dlouhého a důkladného výzkumu rakoviny. Hledání nové léčby začíná v laboratoři, kde vědci nejprve vyvíjejí a testují nové idey. Když postup vypadá slibně, další krok může být test na zvířatech na zkoumání působení rakoviny v živých tvorech a či to má negativní efekty. Jistě, léčby fungující v laboratoři nebo na zvířatech ne vždy fungují u lidí. Studie se dělají s rakovinovými pacienty na zjištění, jsou-li slibné léčby bezpěčné a efektivní.

Pacienti, kteří se účastní, mohou si osobně pomoci přijímanou léčbou. Dostávají aktuální pěči rakovinových expertů, a přijímají buď novou testovanou léčbu nebo nejlepší dostupnou standardní léčbu pro jejich rakovinu. Jistě, není garance, že nová testovaná léčba nebo standardní léčba vyprodukují dobré výsledky. Nové léčby též mohou mít neznámé risky, ale ukáže-li se nová léčba efektivní nebo efektivnější než standardní, testováni pacienti mohou být mezi prvními, kteří z toho benefitují.


Komplementární a alternativní medicina

Komplementární a alternativní medicina (Complementary and alternative medicine - CAM) je skupina diverzních medických systémů a systémů zdravotní péče, praktik, a produktů, které se v současnosti nepovažují za část konvenční medicíny. Mnoho pacientů má benefit z těchto modalit, ale mnohé nebyly vědecky prokázané. V USA se v současnosti testuje:

* akupunktura na redukci symptomů pokročilé kolorektální rakoviny
* kombinace chemoterapie plus radiační terapie s nebo bez žraločí chrupavky v léčbě pacientů, kteří mají non-malou buneční plicní rakovinu, která nemůže být odstraněna chirurgií
* hyperbarická kyslíková terapie pro pacienty s laryngektomií (operace odstraňující část nebo celý hrtan (sídlo hlasu))
* masážní terapie pro únavu souvisící s rakovinou
* chemoterapie porovnána s pankreatickou enzymovou terapií plus specializovaná dieta pro léčbu pankreatické rakoviny
* jmelí extrakt a chemoterapie pro lěčbu tuhých tumorů.

Páter František Ferda pro léčbu rakoviny vytvořil tzv. bezbílkovinnou dietu, jejíž účinek má spočívat ve využití rozdílného reagování zdravých a defektních buněk na nedostatek bílkovin.


Kauzy (příčiny) a patofysiologie


Molekulární biologie

Kancerogeneze (doslovně tvorba rakoviny-cancer=lat. rak ;karcinom je konkrétní,histologicky daný typ rakoviny) je proces narušení kontroly bunečného dělení. Rakovina je v zásadě nemoc genů. Rakoviny jsou většinou způsobeny celou sérií mutací. Aby se buňka stala rakovinnou, je k tomu většinou zapotřebí několika mutací. Ke vzniku nádoru jsou nutné mutace jak v tzv. onkogenech, tak i v tumor-supresivních genech. Onkogeny jsou geny, které podporují vznik rakoviny, jsou-li mutací „zapnuty“, zatímco tumor-supresivní geny zabraňují jejímu vzniku, nejsou-li mutací „vypnuty“. Zvláštním případem mutací s karcinogenním potenciálem jsou chromosomální translokace jako je například tzv. „Filadelfský chromozóm“. Dojde-li k mutaci pouze v onkogenu, vznikem rakoviny se to neprojeví, protože zmutovaná buňka bude zastavena a usmrcena během běžné kontroly buněčného dělení.

Mutace mohou mít různé příčiny. Jednotlivé příčiny byly spojené se určitými typy rakoviny. Kouření je například spojováno s rakovinou plic, dlouhodobá expozice záření, zvláštěpak ultrafialovému záření ze slunce vede k melanomu a jiným kožním nádorům, dýchání azbestových vláken je spojováno s esoteliomií. Kromě fyzikálních vlivů mohou mutace vedoucí k rakovině vyvolávat chemické látky zvané karcinogeny, mutageny popřípadě také volné radikály. Ke vzniku nádoru může dojít například i u chronického zánětu, protože neutrofilní granulocyty imunitního systému vylučují značné mnoštví volných radikálů. Jako karcinogeny jsou podezřelé i látky po metabolizování alkoholu ačkoliv samostný alkohol není karcinogen ([1]).


Nebezpečné mutace se mohou také dědit. Přítomnost určitých dědičných mutací v genu BRCA1 činí ženy náchylnějšími ke vzniku rakoviny prsu nebo vaječníků.

Mutace mohou být rovněž vyvolány některými typy virů. Zhruba 15 % všech rakovin je virového původu. Genom karcinogenních virů jako jsou některé retroviry, herpesviry a papilomaviry, obyčejně obsahuje nějaký onkogen nebo gen inaktivující tumor-supresorový gen.

Není sice většinou možné stanovit počáteční příčinu určité rakoviny, avšak díky pokroku v molekulární biologií je dnes možné určit mutace v daném nádoru. Díky tomu je možné do určité míry předpovědet jeho chování. Například asi polovina tumorů má defekt v tumor-supresorovém genu p53, který je též znám jak „strážce genomu“. Pacienti s touto mutací mívají horší prognózu, protože jejich tumorové buňky jsou po poškození terapií méně náchylné k apoptóze (programované buněčné smrti). Existuje více mutací, které činí nádor zhoubnějším. Mutace v enzymu zvaném telomeráza odstraňuje další bariéry, protože ruší limit na počet buněčných dělení a buňka se tak může dělit neomezeně. Další nepezpečné mutace umožňují tumoru podpořit vznik nových cév, takže je nádor zásobován živinami nebo, nebo oddělit se z původní tkáně a rozšířit se do jiných částí těla.

Maligní tumorové buňky, jako například buňky karcinomů, sarkomů, lymfomú nebo leukémií, mají tyto výrazné vlastnosti:

* dokáží se vyhnout apoptóze
* mohou se neomezeně dělit (jsou imortalizované)
* samy si vytvářejí potřebné růstové faktory
* jsou necitlivé na inhibotory růstu
* mají zvýšenou rychlost buněčného dělení
* mají změněnou schopnost diferenciace
* neschopnost kontaktní inhibice
* mají schopnost napadnout sousední tkáně
* mají schopnost budovat metastáze ve vzdálených místech
* mají schopnost podpořit růst cév (angiogeneze)

Převzato z wikipedia.cz