NUFINKA: Tohodle se ted taky bojim. Mam tu na starost babicku, psychicky nemocnou dceru a ted mamu a presne, potrebuju sama mit klid a cas dohnat svoje kontroly. Potrebovala bych jeste jednou sebe pro sebe :))

KOOTCHA: byl jsem k tomu před tím dost skeptickej, ale musím říct, že to až tak špatný není. Tedy doufejme, že ten včerejší díl byl jen malej úlet do nějaký podivný pseudoromance... vtipný je, že originální belgickej seroš byl prý plný černýho humoru, což tady není ani náznakem...

Ale vyvolává to ve mě neskutečný vzpomínky, třeba:
1) děj se odehrává ve FN HK - tam jsem se léčil i já
2) rodiče jsou rozhádaný - u mě rozvedený
3) jedinej člověk, co to bere trochu s nadhledem je starší ségra - přesně tak i u nás
..atd. atp... prostě jedno velký deja vu... :o)

NACITALKA: Tak je to AML, v patek se rozhodne, jestli jeji telo zvladne bud intenzivni mesicni chemoterapii (coz by bylo nejlepsi), dalsi noznost je klasicka dlouhodoba chemoterapie kde je otazka kdo bude rychlejsi, ale mohlo by to prodlouzit zivot, posledni moznost by pak uz bylo jen cekani na konec. No. Budu doufat, ze je mama v dobry kondici jinak a pujde ta prvni moznost bez komplikaci. A pripravuju se dusevne na tu posledni moznost… :/

Mama, 68 let, srdce atd. po vyšetřeních zdravé, teď čekáme ještě na potvrzení z biopsie nicméně prý akutní leukémie. Úmyslně nechci googlit (sama jsem onko, mam psychicky nemocnou dceru, jeste se starame o lezici babicku tak toho mam trochu moc uz). Otázka zní, co můžeme čekat? Je mi jasný, že je to asi individuální a teprv se dozvíme léčbu a další informace. Spíš asi potřebuju realisticky vědět, jestli je naděje. Táta je úplně hotový, sestra taky…

EVILMIND: Hodně štěstí, ať je dobře.

Ležím teď v Motole po operaci metastázy na plicích, a údajně je to z původního nádoru, co mi vyřízli v roce 2007 a znovu definitivně 2011. Je to vůbec možný po takové době, a jak se vlastně pozná, že to není nic nového, ale něco, co se tu 12 let schovavalo?

TRISSIE: kdysi bych dala mnohe za to abych se na nektere pravni peklo mohla predem pripravit.... zkusila bych vytahnout jeden nebo dva jasne priklady co se muze stat a cemu se da zabranit a pridala info, ze jsi v dosahu az se na to bude citit. Verim, ze usetreni dalsich a nemalych trapeni oceni

..a už si to nepamätám presne, ale myslím, že v tom figurovalo otváranie konverzácií takými hypotetickými vetami: "čo by bolo/ako by ste to chceli, keby..".

mám takový delikátní dotaz.

trochu vzdálenější kamarádka je v terminálním stádiu, šance ani na začátku nebyly dobré (spíš "kdy" než "jestli"), už je několik měsíců v nemocnici a vzhledem k dalším komplikacím prostě zázrak nebude a ví se to už dlouho. snažíme se (celá příslušná skupina přátel) pomáhat její rodině, má děti na druhém stupni základky, takže ještě ne úplně autonomní jednotky, manžel dělá, co může, ale pendluje mezi prací a nemocnicí, takže jsou to věci typu "dovézt jídlo" nebo "vzít děti o víkendu něco podniknout".

já jsem jediná právnička ve skupině, už jsme řešili nějaké provozní věci související s tím, že ona nic nemůže zařídit, ale potřebovala bych nějak taktně otevřít otázku toho, co může a má udělat teď, aby pak po její smrti nemusel řešit zbytečné administrativní problémy a zádrhele.
ale nevím úplně, jak na to - přijde mi, že když to řeknu nahlas, že to bude, jako bych ji už pohřbívala teď. jenže současně, když budu mlčet, tak se pak on i děti mohou dostat do složitější situace, a on není zrovna ten typ, kterému by se řešení právnických problémů pomohlo myslet na něco jiného (já třeba jo, po smrti táty to bylo něco, čemu jsem na celé té situaci aspoň trochu rozuměla, ale to je fakt profesní úchylka).

může být rodina v tuhle chvíli už smířená s tím, jak to dopadne? nebude ode mě příliš kruté o tom začít mluvit?

FIFI: A ty naplasti jsou jako s cim, s trezalkou?
Jako nezlob se, ale babetka je snad jeste vic mimo, nez pacient.