I. poetická knihoslídílna.
--------------------------------------------------------

Sháníte nebo nabízíte básnickou sbírku?
Uveďte autora, název, kýžené vydání, cenu, do které chcete koupit nebo za kterou prodáváte a připište se na seznam.

SHÁNÍM:
PETR36: Jakoukoliv sbírku J. Skácela s autorovým podpisem.

Bongi: M.Kundera: Monology

PETR36: Knihu Václava Kaplického "Ďáblem posedlí"


Ricarderon - Blatného od Torstu
Koláře skoro cokoli, co bude do 200 Kč

SHADOWALKER: Polabské Evangelium, Petr Kukal


TOMASZ -- Kabeše (cokoliv).


NABÍZÍM:
OKEYA:Romance pro křídlovku, takové to starší modré vydání za pakatel či výměnou..


--------------------------------------------------------------------------






A NYNÍ NĚCO DŮLEŽITÝCH CITACÍ:

Básník nikoli zpěvák, ale vrtač artéské studně,
nikoli těšitel, ale špatné svědomí lidí,
musí být zničen, a to zaživa… ano, Mácha,
básník nikoli melodií pytel, ale objevitel,
musí být zničen, čím dřív, tím líp…
...Teprve další věk, uvědomiv si skotárny otců,
jej vyzvedne a řekne o něm slovo na olovo…
Toto shledav skonečnou platností
vydržím ve své pevnosti a svět nemiluji,
ale ani nenenávidím, jen jím pohrdám,
a sám Bůh ze své výše
schvaluje tento můj postoj tiše,
neboť po věky čeká na naše svobodné rozhodnutí,
aniž se ho kdy dočká, vsebeťatého tnutí…




Ivan Diviš, Z knihy POSLEDNÍ BÁSNĚ
21. 11. 1998
str. 45




A dále. Proti věčným pochybnostem, zda nám to stojí za to:

Nové umění a nová krása jest proto vždy vášnivě oddána přítomnosti a víc: jest vlastně jedinou přítomností, nejplnější, nejskutečnější a nejpravdivější skutečností, která jest. Mimo ni jest všecko tok, pohyb a klam: ona jediná stojí v centru spojena podzemní tepnou se srdcem a osou života. Neboť tím liší se podstatně umělec-tvůrce od člověka reprodukce, od člověka průměru a prostřednosti: kdežto průměrný člověk živoří stále z minulého a v minulém, připíná, spojuje, váže a našívá pracně a nešťastně svůj život podle vnějších kritérií paměti a logiky a sestavuje tak vlastně podle cizích, nesvých vzorců stále ani ne svoje dojmy - nýbrž jen ozvuky cizích dojmů - tvořivý duch jediný a sám žije intenzívně plný a skutečný život, bez prostředníků logiky, paměti a abstrakce, život zmnožený a stupňovaný, plný a z první ruky v jediném zjevení smyslů.
Člověk reprodukce živoří vedle něho jakýsi strašidelný fantomatický pseudoživot, jakousi ironickou dřímotnou můru, kterou nedovede setřást, jakýsi položivot vysátý a odkrevený na schéma, larvu a šablonu. Tvořivý duch sám a jediný obrozuje se neustále z pramenů věčnosti a ve chvíli, kdy se přestane obrozovat, kdy ztratí schopnost nekonečného rozvoje - tento největší talent génia - je psáno nad ním mene tekel a je zvážen a spočten na smrt.


F. X. Šalda, O poezii; Československý spisovatel, Praha 1970, str. 20.