REEFER: nj, ale církevní slovanština, to je v podstatě kozervovaná staroslověnština... ve starý češtině taky byly imperfektální tvary

(pracovne jsme se tu shodli na tom, ze ten zhuverily napad hledat to v cestine jsem dostal odnekud z pravoslavnych vod :) И изшед в след его идяше: и не ведаше, яко истина есть бывшее от ангела: мняше же видение зрети. )

REEFER: jako spor dvou osob o to vědaše? ze synchronního hlediska to jednoznačně nic není

ASHRAK: z tohoto obskurniho jazyka jsem sveho casu slozil i zkousku, ale slo opravdu o cestinu a spor dvou osob v jedne kancelari :)

REEFER: nebylo to vědě-aše? to je totiž indikativ imperfekta slovesa vědět, a to buď druhá, nebo třetí osoba sg.

(jinak viz wiki http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Casov%C3%A1n%C3%AD_ve_staroslov%C4%9Bn%C5%A1tin%C4%9B#Indikativ_imperfekta, tamtéž si i najdeš, co je imperfektum)

REEFER: Tak tudy ne:).
věda (r.m.)
vědouc (r. ž. a s.)
vědouce (mn. č.)

Teda doufám:).

je tady takovy dotaz: je forma slovesa vědět "vědaše" nesmysl nebo ne a pokud ne tak jaka osoba, cas ?

SCHWAB: http://prirucka.ujc.cas.cz/?action=view&id=151#nadpis18

SCHWAB: Co vím, tak třeba u vsuvek. Je možné je z obou stran oddělit, nebo je neoddělit vůbec.

ASHRAK: to musí-nemusí se používat čárka platí jen u přechodníků, nebo je to i "někde jinde" ?

ASHRAK: Aha, v tom případě není co řešit. Díky...

JOSEF_K: v češtině se může a nemusí oddělovat; zpravidla se odděluje, když je ta konstrukce složitější a čárka napomůže pochopení

Mohl by mi někdo objasnit, jak je to s interpunkcí v případě použití přechodníku. Přečetl jsem hromady staré literatury, v níž jsou přechodníky všude, ale nejsem schopen v tom najít žádnou logiku. Je třeba správně toto:

"Čekal jsem tam ještě dalších deset minut, doufaje, že nakonec dorazí."

nebo toto

"Čekal jsem tam ještě dalších deset minut doufaje, že nakonec dorazí."

Takových případů je víc. Občas čárky jsou, občas zase ne. Jen ta souvislost mi v tom chybí...

Z blogu Jaromira Slomka: http://jaromir-slomek.blog.tyden.cz/clanky/2219/prechodnik-zije.html

MAKOSHARK: Velice:o) No jo, jdu si zalézt do komory a sypat si na hlavu popel...

ANNIKA: A "mě" v té odpovědi se ti tam líbí?:)

My měli přechodníky na gymplu a od té doby si je pamatuju. Nikdy mi nepřišly složité, stačí si pamatovat koncovky, zbytek už dodělá cit pro jazyk. (pokud nepostupujete podle analogie napsavši--nakočkublechy jako spolužák) A možná jsem měla zákad z knížek od Greye, ve kterých překladatel cpal přechodník do každé věty.

Vždycky jsem bojovala hlavně s tím, že jsem měla pravopis správně, ale nebyla jsem schopná vysvětlit, proč jsem to či ono použila. Nakonec to profesorka vzdala a smířila se s odpovědí "No, mě se to tam líbí." :o)

Rocnik 82, prechodniky zcela standardni soucasti vyuky na osmiletem gymnaziu. A neustale se presvedcuji o tom, jak uzitecna vec to je...:-)

ročník 86, osmiletej gympl. Na nižším gymplu jsme brali slovesný třídy, vzory časování, přechodníky lehce. Na vyššim jsme přechodníky celkem brali s tím, že navážeme jen tam, kde jsme skončili na nižšim. Taky byly součástí maturity. Ale... záleží hodně na vyučíjícím.. v béčku nebo paralelně na čtyřletym gymplu se s nima moc nebabrali, což jsem jim záviděl. Ale zpětně to beru jinak..

Pamatuju si, že jsme je na základce probírali. Ale na gymplu už to s náma třídní nedělal, nedělá s náma totiž nic, protože si myslí, že to všechno umíme právě z tý základky. To je blbý..:)

EDWAR: hmm, já na základce nemůžu soudit. já jsem šel v pátý třídě už na gympl,a tam jsme je, co si pamatuju, dělali na nižším i vyšším