Hezky se tady rozjíždíte, takže bych rád pronesl pár slov na úvod.
1)
Znalost není informace!!! Často (VELMI často), když se s někým bavím o Knowledge Managementu (KM) se setkávám s odezvou: "Tak jak to uděláme, abychom ty informace rychle dostali k marketingářům (prodejcům, kolegům,...)." Ne! Znalost je vědomost nabytá zkušeností (Concise Oxford Dictionary). O přesné formulaci toho, co je to znalost se akademikové přou od zrodu tohoto termínu, ale výše uvedená definice je dle mého názoru více méně vše vysvětlující.
2) KM staví na faktu, že v současné době si mohou firmy těžko konkurovat tím, že vlastní lepší technologie, protože všechny mají přístup k těm stejným. Mají přístup ke stejným materiálům, pracovním procesům, atd. Jejich konkurenční výhodou je to, co s těmito technologiemi mohou udělat. Jejich konkurenční výhodou je to, jaké mají jejich zaměstnanci znalosti.
Zkusme se na tak abstraktní věc, jako je znalost, podívat z vrchu a alespoň trochu si ji materializovat. Jak vypadá výskyt znalostí ve velké firmě, která je nijak neřídí, nebo nespravuje? Zřejmě jsou to roztříštěné střípky, povalující s v hlavách zaměstnanců různých oddělení, nekontrolovaně vznikající, zanikající, přicházející a odcházející. Školení nepřicházejí v pravou chvíli, zaměstnanci jsou zahlceni spoustou e-mailů a dokumentů, které nepotřebují... a pak, když něco potřebují zjistit, si matně vzpomínají, že tohle už přeci někde viděli, ale kde?
Kdybychom jenom věděli, co všechno víme... Věta trochu zprofanovaná, ale přesně vystihující podstatu problému. Firma musí vědět, jaké znalosti jsou v hlavách jejich zaměstnanců, odhalit trhliny, které by měla vhodným způsobem zacelit a musí mít nástroje jak správnou znalost dostat na správné místo (ke konkrétnímu zaměstnanci) ve správný čas (ve chvíli, kdy ji potřebuje).
Výše popsané se samozřejmě nevztahuje pouze na korporátní sféru.
WIREBORNE nám dal do začátku výborný příklad toho, že kdyby na internetu existovala komunita vědců, kteří by se zabývali řízením příjmu potravy (nebo nějakým vyšším, zastřešujícím oborem(?) ), bylo by snadné skrze například webový portál najít správného člověka, který by mu znalost mohl předat. Teď se musí pídit po informacích, ty aplikovat a ozkoušet, aby získal tu správnou znalost.