DARJEEL: nejni to sociologicky irelevantní. např. na tomto je založená teorie komunikace Luhmanna.
tuto ukázka s jednoho mého zlomkového textu o syst.pojetí komunikace.
nevim jesti správně operuju s pojmem vědomí (mind), ale mi jako pidlikologovy jde o komunikaci, která transcenduje mind a vytváří sociální systémy. zároveň ale mind a soc.syst jsou v koevoluci, takže nelze je od sebe v žádnym případku odpárat. V momentě kdy jako pidlikolog začnu se babrat v mind, dostávám se do jinčího modu explorace, než když si začnu hrabat v komunikaci. V ten moment se taky začínám ptát seba a druhejch, kdo doprdele vlastně jako obaservující pidlikolog jsem? :) ...a to zůstane věčnou otázkou s hafobilijonem odpovědí :) a v tom je ten paradox.
Referenční struktury vzniklé symbolickou generalizací se zjednodušují v očekávání, která ovšem zároveň onu generalizaci (při aktualizaci smyslu) provádějí a korigují. Očekávání umožňují předvídat, na jaké hladině generalizace se formuje sociální situace, a následně po ověření i reagovat. Protože obecná teorie sociálních systémů pracuje s behaviorálními očekáváními, která vlastně tvoří strukturu systému, je nutné přijímat do struktury všechna očekávání - to znamená očekávání vztahující se jak na humánní, tak i ne-humánní oblast (například očekávání od budíku, že bude ráno zvonit). Koncepce očekávání ukazuje na fakt, že referenční struktury objektů nebo témat mohou být účinné jenom a pouze ve zjednodušené formě (opět pracujeme s omezenou kapacitou systému, který vzniká právě vymezením svého smyslu z komplexního prostředí). Zjednodušená forma umožňuje lepší a rychlejší orientaci. Symbolická generalizace, pomocí níž získávají identitu typy, události, věci, osoby a koncepty, atd. je také účastná a vytvářená v sesíťovaných očekáváních a samozřejmě závisí na zkušenostech a jednání. Proces generalizace očekávání na jedné straně umožňuje selekci z celku všech možností, a tím reprodukuje komplexitu smyslu, aniž by ji nějakým způsobem musel ničit a znovu utvářet. Na druhé straně tento proces přemosťuje diskontinuity ve faktových, časových a sociálních referencích, a proto, i když se situace změní, mohou očekávání dál pokračovat.
Generalizace, stejně jako selekce, určují pole možností a tyto možnosti zviditelňují - to vede ke vzniku strukturované komplexity, tj. organizované komplexity.
Se smyslem operují jak sociální, tak psychické systémy. Oba dva tyto typy systémů jsou ve vzájemné koevoluci. To, co oba typy odlišuje, je výběr vědomí nebo komunikace jako operativních forem. O vědomí mluvíme v tom případě, když je smysl svázán s vlastními pocity, a o komunikaci mluvíme v tom případě, když je smysl svázán s porozuměním druhému. Ovšem komunikace je možná pouze jako událost, která transcenduje uzávěry vědomí: jako syntéza více než jednoho obsahu vědomí