konečně po cca 18-ti měsících končí moje / naše mise na maledivách na tajuplno-bláznivém ostrově, kde jsme budovali jeden z těch lepších resortů, co se tu dá navštívit. Nebylo to lehký, zkrátil se mi o několik let život, ale nějak jsme to dali a ve finále i díky za tuhle zkušenost.
Nafotil jsem pár fotek za poslední dva měsíce, jak už se to tu blíží do finále. Přihazuju taky zápisky z dvou našich běžných dnů, který Vám pomůžou si to líp představit, jak to tu vlastně doopravdy bylo :) a jak se to pak prezentuje zvenčí přes media... kže se posaď, opři se, dej si nohu přes nohu a enjoy
Galerie
https://picasaweb.google.com/...shiNaposledy?authuser=0&authkey=Gv1sRgCPXdiqSS58yKDw&feat=directlink
Deník stavaře na tropickém ostrově, modelový den I
5:00 - Probudím do dusivého kouře a hluku kouřometu na rozprašování insekticidů se kterým někdo pobíhá pod okny. Trochu se dusím, ale už jsem si na to zvykl a tak dobrovolně podléhám jedu a upadám do mdlob.
6:30 – Kolegovi se rozezvoní budík, jelikož chtěl vstát a udělat ráno nějaké papíry. Je totálně mimo a namísto aby reagoval na zvonění, tak chrápe a slintá si na polštář – evidentně se taky nadýchal – nemám sílu vstát a tak jen přetáhnu prostěradlo přes hlavu a spím dál.
7:35 – Probudí mě tupý úder do nohou a nadávky kolegy, který se přerazil o mé nohy přečuhující z postele. Vzbudil ho můj budík, zjistil že zaspal a tak začal zmateně pobíhat po pokoji a strojit se do práce. Rezignuji na spánek a chvíli se bavím jeho počínáním, ale pak se rozhodnu, že si ještě 5 minut poležím a půjdu na snídani.
8:30 – Otevírám oči a zjistím, že se těch 5 minut nějak protáhlo...
8:40 – Dobíhám do kanceláře, vytahuji počítač a usedám do židle. Projdu si rychle emaily a zjišťuji co nového se událo - jeden utopený bagr, stávka 60ti pracovníků z Malajsie za lepší životní podmínky, vyhořelé ubytování pro cca 100 místních lidí a nemáme cement, který někdo zapomněl objednat…nic neobvyklého a tak jen rozešlu pár formálních reakcí, aby se neřeklo že s tím nic nedělám.
10:00 – Jednání s dodavatelem. Jen nevěřícně koukám na to, jak požaduje peníze za něco, co nikdy neudělali a ještě se rozčiluje, že k tomu chtějí příplatek za ztížené podmínky z naší strany…Začíná se mi mírně pěnit krev…
10:30 – Sedím v kanceláři a najednou se za zdí rozezní zvuk sbíječky…asi po 30té už přesekávají kabely. Nasadím si pecky do uší a snažím se to ignorovat.
10:35 – Vedle mého počítače dopadají kusy omítky a zdiva. Skrze díru ve stěně se celý překvapený koukám do tváře maníka se sbíječkou, který se na mě bezelstně usmívá…tohle snad není možný…
11:30 – Jdu se podívat na stavbu, jak nám to tam jde. Ani ne 20 metrů od kanceláře zakopávám o prvního spícího domorodce a v křoví nacházím ležet několik jeho kolegů…po předchozích zkušenostech už se na ně ani neobtěžuji křičet, zmůžu se jen na vyčítavý pohled… Chvíli se ve mně sice vzedmula touha se na ně rozeřvat, ale to by stejně pomohlo jen do doby, než bych zmizel za rohem. Přemýšlel jsem i o tom, že bych jednoho z nich exemplárně uškrtil, ale ani to by je nejspíš nemotivovalo na déle než hodinu… Nakonec je tedy jen lehce okřiknu a když se začnou ploužit okolo míchaček, tak to vzdávám to a jdu dál…
12:00 – Dojdu k jámě okolo které stojí 10 malých černoušků a kouká na jedenáctého, co se v ní lopotí s lopatou…nejen že nepracují, ale hlavně mají jámu o 20 metrů jinde než je v plánech… Mé nervy začínají být mírně na pochodu, jelikož zodpovědný stavbyvedoucí spí v houpací síti opodál….
13:00 – Oběd. Dojdu ke stolu s jídlem s mizivou nadějí, že třeba dnes bude k jídlu nějaká změna. Má naivita evidentně nezná mezí, samozřejmě, že je to samé co včera, předevčírem, nebo den předtím…kuřecí kosti s kousky masa a rýže…ubíjející stereotyp. Naložím si porci a jdu se nad tím neštěstím rozplakat někam do kouta
14:00 – Pár hodin papírování a tvorby harmonogramu stavby. Občas kouknu z okna a podle toho jak se chovají netopýři odhadnu termín dokončení projektu a vydám o tom report investorovi. Jednou za čas posunu část termínů oproti předchozím alespoň o týden nebo dva dopředu, abych mu stále neposílal to samé a aspoň částečně se přiblížil realitě, která je v nedohlednu…
16:00 – Cestou pro cigarety potkám sousedku, která mě požádala, abychom se spolubydlícím v jednu ráno ztišily hlasy, když se spolu bavíme a nadáváme na ostatní kolegy a podřízené.
16:30 – Volají mi, že se nám ztratil bagr. Na ostrově 800x800 metrů…nechápu, ale už se tomu ani nemám sílu divit.
17:30 – Za chvíli mi volají ze stavby, že místo bagru přijel dampr plný písku a řidič se ptá kam to má složit… Tenhle ostrov jsou fakt Bohnice. Zapaluji si cigaretu od cigarety a začínám mít tik v oku…
18:30 – Přišli mi oznámit, že se nám naklonil jeden barák. Nechápu a tak se běžím podívat na stavbu jak se jim to povedlo..
18:40 – Stojím u jámy za kterou by se nemusela stydět ani Mostecká Uhelná a na jejím okraji visí dobrou čtvrtinou základů ve vzduchu domek. Někdo řekl bagristovi kopej a zapomněl říct dost. Připadám si jako v pohádce hrnečku vař… Když bagristovi říkám aby to zase zasypal, tak na mě jen ukřivděně kouká a nechápe co se stalo špatně… Začínají se mi klepat ruce a pomalu propadám zoufalství.
19:20 – Cestou do kantýny procházím okolo skupinky místních elektrikářů, kteří před rozvaděčem oživují kolegu zasaženého proudem…nevšímám si jich, na to nemám nervy a tak si na uklidněnou, ani nevím proč, začnu pobrukovat „Ententýky dva špalíky, čert vyletěl z elektriky…“
19:30 – Večeře. Ani se nekoukám co si nabírám, jsem si totiž na 100% jistý, že to bude ryba a rýže. Než se pustím do jídla, tak se jen pomodlím, abych přišel o chuťové pohárky…bůh mě ale ignoruje…
20:00 – Večerní hodinka poezie – napíšu pár nic neříkajících odpovědí dodavatelům na jejich všetečné otázky, aby mě nikdo nepodezříval z nicnedělání a neosočoval z ignorace.
21:30 – Venku slyším hluk. Ani se nenamáhám zjišťovat co to je a volám policii. Určitě se venku perou Maledivci a Bangladéšani. Začínám mít pocit, že to je u nich nějaký sport…
22:00 – Jdu si zacvičit do posilovny, abych si vyvětral hlavu. Jak tak ležím na Benchové lavici pokálí mi obličej netopýr…Paráda, krásná tečka za dnešním dnem, říkám si pro sebe. Už na mě serou i neopýři…
23:00 – Dorážím na pokoj a jdu si vypláchnout guano z obličeje.
23:30 – Volají mi z logistiky, že našli ztracený bagr a jestli ho prý budu ještě potřebovat…? Jenom to mlčky položím. Nemám už ani sílu nadávat a tak jen tiše pláču.
23:40 – Ležím na posteli o délce 180cm, nohy mi koukají ven a koukám mlčky do stropu s marnou nadějí, že se třeba zřítí a zabije mě. To je asi jediná cesta z tohohle pekla…
23:50 – Kolega vrazí do pokoje a praští mě dveřmi do mých nohou přečuhujících z postele, brutálně si uprdne u mé hlavy, zasměje se své vtipnosti. Začne mi popisovat své zažívací potíže, načež se odebere za zasklené dveře toalety, kde jeho sedící silueta za mléčným sklem a zvuková kulisa jasně naznačují co provádí. Ať žije soukromí a blázni…
0:00 – Probíráme s kolegou kdo za den potkal víc blbců a společně na ně nadáváme. V soutěži o blbců dne vyhrál on, jelikož jeden z dělníků co má na starosti si přibil ruku k trámu na kterém seděl a z nějakého nepochopitelného důvodu ho pak pod sebou ještě druhou rukou podřízl a zřítil se ze střechy. To trumflo i mého hyperaktivního bagristu…
Chvíli ještě společně nadáváme na svět a pak jdu spát.
01:00 – Kolega si nacpal do uší pecky a psychoticky se směje čemusi co sleduje na tabletu, asi mu už taky hráblo. Já usínám… čekají mě noční můry o tom, co mě asi čeká další den…
Deník stavaře na tropickém ostrově část druhá
7:00 – Zazvoní budík. Chvíli se ještě válím v posteli jako mršina, ale pak se vzmužím a jdu se opláchnout do koupelny. Klimatizace nám nefunguje a tak se těším na sprchu jako malý Bobeš na Vánoce. Otočím kohoutkem a… a nic. Ani kapka.
Asi nám došla voda. Patrně to bude tím že odsolovačka, která má mít podle projektu 225 kubíků za den se objednala jen 150ti kubíková a z těch 150ti kubíků co vyprodukuje z ní 50 vyteče z děr, kterých je na ní jak na Ementálském sýru.
Chtěli jsme to původně reklamovat, protože tam protékají i budíky, ale pan architekt i dodavatel, kteří úžasný stroj vybrali, tvrdí, že to je v pořádku...asi nějaká nová technika filtrace... Každopádně jsem zvědavej jak to chtěj dostat z podlahy do nádrží...
7:10 – Vzdávám naděje na to, že by ze sprchy vypadla byť jen kapka vody a vyčistím si zuby pastou smočenou ve zbytku nealkopiva co jsem našel na nočním stolku…zajímavý chuťový zážitek, jen co je pravda. Ale aspoň mě to probralo a tak si ušetřím chroupání instančního kafe bez vody.
7:20 – Dojdu do kanceláře a usednu na židli. Z emailů se opět dočtu pár novinek, které mě už vlastně ani moc nerozhodí, tady je totiž možné snad úplně všechno:
-Rychlé sdělení o tom, že jsme nesplnili plán a že se kvůli tomu všichni zavazujeme dokončit projekt během následujícího týdne z materiálu, který přijede až měsíc...
-Další zajímavostí bylo veselé sdělení o tom, že investor, spolu se svou rodinou a doprovodem během tří dnů strávených na ostrově chytili legionelu, dengue a něco co ještě ani nemá vědecké jméno a z čeho by se při léčení pomátl i Doktor House. Nice.
-V prádelně se při testování zjistilo, že když se pustí voda, tak namísto toho, aby tekla do praček, tak vytéká ze zásuvek a na jednom baru pro změnu při otevření kohoutků vytéká voda namísto z kohoutků z kanalizace…asi nějaký instalatér vtipálek...
10:30 – Probírám se tím, jak postupuje práce na stavbě. Došel jsem k zajímavému zjištění… Přestože práce podle všech dodavatelů postupují mílovými kroky a plní plán na 120%, tak ve skutečnosti se nepohnulo vůbec nic. Dokonce mám pocit, že nám za minulý týden několik baráků zmizelo, nebo bylo částečně demontováno…
11:00 – Dostal jsem informaci, že resort se má otevírat v listopadu…Jsem z toho trochu překvapený, protože vše bude podle všeho dokončena až na konci prosince a moc si nedovedu představit, jak by to mělo probíhat… Koukal jsem se pro jistotu do objednávek, ale stroj času ani magická hůlka tam nebyly. Tak snad pomůže bůh…
11:10 – Jdu se podívat na stavbu.
Už ani nevnímám spící postavičky rozeseté porůznu na ostrově. Beru je jako samozřejmost. Akorát jsem si všimnul, že poslední dobou se mezi nimi objevuje nápadně moc albínů. Chvíli jsem si dokonce myslel, že by to mohli být krajani z Čech...ale všichni dodavatelé nám přeci tvrdí, že jejich lidi makají jako o život, takže to se musím určitě mýlit…
11:20 – Procházím pustou restaurací a připadám si jako v nějakém městě duchů na divokém západě…nikde nikdo. Dokonce vidím hromadu takových těch koulí roští, co se ve všech správných westernových filmech prohání ulicemi měst…tady tomu říkají dekorace.
11:21 - Na obzoru se přežene skupina obtloustlých tatíků v adamkách s nafukovacíma matracema a míří přímo k vodě. Evidentně nějací nováčci, co si myslí, že tu máme rekreaci ROH. Chudáci netuší, že si to míří na koupačku přímo před vilu zástupkyně investora.
11:24 – Z míst kam zaběhla prapodivná skupina krajánků je slyšet neskutečný řev. Kdybych netušil, co se děje, myslel bych si, že tam inkvizitoři provádějí středověkou torturu.
Podle ženského jekotu a nevybíravého slovníku je jasné, že paní M byla doma. Pánové mají po koupačce a hádám, že jejich ego se válí hluboko zašlapané v písku.
12:00 – Jdu okolo jídelny do kanceláře a cestou se bavím pohledem na Čecháčky, kteří ze stavební kantýny koukají na kantýnu operátora se závistivými pohledy pouličních psíků koukajících do výlohy řeznictví a znechuceně se rýpou v Kuřeti a'la Maledivy, zatímco v druhé kantýně si dávají steaky. Tohle je skutečně geniální způsob, jak podpořit morálku...
12:45 – Sedím v jídelně a rýpu se v kuřeti, zatímco závistivě koukám do sousední kantýny jak si tam dávají steaky...
13:00 – Pro zajímavost jsem se podíval na to kolik nám přišlo za poslední dobu změn dokumentace. 160 během dvou měsíců. A to prý pan architekt vzal otěže pevně do rukou a nechce nic zpožďovat…takhle to ale asi moc fungovat nebude. I když on samozřejmě investorovi tvrdí, že všechno, co přidává oproti veškeré logice zázračně zkracuje termín dokončení. A jak ho znám, tak bude tvrdit i to, že přidáváním dalšího materiálu se to snad nakonec i zlevní…
14:00 – Přijela nám další dodávka skla. Dodavatel asi opět nepochopil, že chceme tabule vcelku a ne je skládat ze střepů. Přestávám už věřit tomu, že by se to rozbilo cestou a začínám si myslet, že to takhle objednalo naše QS, aby na to dostali slevu a k tomu něco do kapsy.
14:50 – Dozvěděl jsem se, že v dětském koutku z nějakého nepochopitelného důvodu ústí skluzavka přímo do sloupu… asi má být jen pro hodně zlobivé děti, co bez pořádné rány do hlavičky neusnou a nebo pro děti s přebytkem zubů.
15:30 - Koukám do boat-notes a jede nám sem asi 150 kontejnerů s bambusem. V projektu je z něj sice jen 10ti metrový plot, ale pan architekt má jistě něco velkolepého za lubem…
Má teorie je, že z toho nechá postavit velkého Trojského koně ve kterém se bude chtít dostat investorovi nenápadně ještě hlouběji do prdele.
16:00 – Začínám se obávat, že se naši kolegové z QS zbláznili. Když se jich člověk ptá, jestli objednali nějaký materiál, tak propuknou v Hurónský smích a říkají „To víš že objednali, to víš že jo, všechno bude…dočkej času, jako husa klasu…“ a opět propadnou v smích.
Když pak na ně člověk ještě tak půl dne tlačí tak se nakonec dozví, že vlastně to, co si myslí, že je objednané 3 měsíce a má být za týden na ostrově se objednalo před týdnem a nikdo ani nezaplatil zálohové faktury. Tak takhle se asi dokončení vážně hned tak nedočkáme.
17:00 – Novinka dne. Cestou do Male se nám opět ztratil nějaký ten kontejner s materiálem. Paráda. Takže jsme na něj čekali 3 měsíce a teď si dáme repete. Začínám mít pocit, že okolo našeho ostrova je něco jako Bermudský trojúhelník, kde se nám ztrácí z lodí nevysvětlitelným způsobem materiál…akorát je zajímavé, že se ztrácí jenom nám.
18:00 – Místní firma dodávající satelitní programy dodala jejich satelity. Překvapivě ale všechny talíře mají placaté a dodaná technologie připomíná cosi s čím si hrál ještě Nikola Tesla na základní škole a co by mohlo být stěží kompatibilní s ENIACem. Už se těším, až tyhle elektronkové potvory budou chtít zapojovat do našeho serveru…to budou muset použít nějakou redukci, co spojí dvě století.
19:30 –Už hodinu čekáme na odjezd na pivo, jelikož kapitán speedboatu asi usnul a nikdo ho není schopen najít. Tohle čekání u leckterých z nás spouští Pavlovův reflex a tak polovina lidí na molu slintá protože se těší na pivo jak cigáni na sociální dávky.
20:20 – Dorážíme na Irufushi. Ochranka už ví, co jsme zač a tak si nás hned při příjezdu přepočítávají. Patrně je to tím, že jsme tu v minulosti pár lidí v rámci veselí zapomněli a hosté se pak děsili, když je ráno nacházeli na verandách svých bungalovů, ve křoví či na pláži.
20:45 – Dosud poklidný bar na resortu je obsypaný žíznivou hordou Čechů se pod naším náporem začíná pomalu ale jistě měnit v kabaret neřestí.
22:30 – Došly zásoby vodky. Hlavní pořadatel akce se svíjí v extázi na parketě a předvádí tanec svatého Víta. Dvoumetrový zahradník začíná pochrupovat. IT specialista o sobě začíná tvrdit, že je Hulk, přičemž prská a naschvál zadržuje dech, aby alespoň trochu zezelenal.
23:30 – Došel Jagermaister a redbull. Náš hlavní tanečník předvádí kreace za něž by se nemusel stydět ani šaman kmene Zulu chystající se přivolat déšť.
IT-Hulk pobíhá po lokále a vykřikuje neartikulované skřeky, prská na okolí a snaží se nás všechny zastrašit zatínáním svalů.
Zahradník spí jako dřevo.
Náš expertní inženýr přes infrastrukturu osahává přítomným děvčatům prsa a poťouchle se směje a rozdává jim nabídky na kvalitní sex.
0:45 – Přemisťujeme se k lodi. Většina se potácí po svých, jen naše Šípková Růženka jde střídavě po čtyřech, střídavě je vlečena a občas si dává pauzu na zvracení.
1:15 – Po několikerém přepočítání a dohledání zbloudilých oveček jsme snad konečně všichni a tak se vydáváme zpátky na náš ostrov…krásný konec dne, jen mám trochu strach z rána….
a realita...
Kellnerův partner přepálil na Maledivách cenu, jeho první hotel patří k nejdražším - FirstClass.cz
http://www.firstclass.cz/...partner-prepalil-na-maledivach-cenu-jeho-prvni-hotel-patri-k-nejdrazsim/
Luxury private island resort to open the Maldives | Property Report | Luxury real estate, architecture and design
http://www.property-report.com/luxury-private-island-resort-to-open-the-maldives-32544